citát: "Balet je pro mě vším."

Žena za kultem

31. března 2016 v 21:33 | lt

Soubor Dekkadancers uvede 3. dubna 2016 ve Stavovském divadle reprízu svého zatím posledního komponovaného večera, kterým se nastartovala tzv. druhé generace souboru pod uměleckým vedením Štěpána Pechara, Marka Svobodníka a Ondřeje Vinkláta, prvního sólisty baletu ND. Tito tři jmenovaní pak přizvali ke spolupráci ještě sólistu baletu ND Matěje Šusta a Adama Sojku (420People/ Lance Jay Dance/ Laterna Magika), aby tak vznikl projekt, jenž bude definovat současnou tvář souboru.
"Diváci budou mít příležitost zhlédnout novou verzi tohoto představení, protože do Stavovského divadla je třeba vyrazit s ,Ženou v novém outfitu'. No a komu se to nezdá, muže vyrazit s mužem," podotýká s humoremMarek Svobodník a dodává, že oným "outfitem" jsou myšleny především nezbytné úpravy, které inscenace potřebuje. "Po prosincové premiéře na Nové scéně jsme z výsledného tvaru nebyli zcela nadšení, i když jsme se v rámci časových možností během příprav snažili udělat maximu. Představením si na ploše šesti malých příběhů či situací bere na paškál různé typy mužů - od lovce, heteromača přes snílka až po muže ,neviditelného'. To, kým tito muži vlastně jsou, za tím stojí jednoduše žena, žena za kultem," vysvětluje Marek Svobodník.
Zdroj: www.tanecniaktuality.cz
 

Ballet Hommes Fatals se představí v únoru pražskému publiku

12. ledna 2016 v 12:47 | lt |  Balet
BALLET HOMMES FATALS uvede stejnojmenné představení v pražském divadle Hybernia 28. února 2015 od 18 hodin. Jedná se o nový soubor špičkových baletních umělců z Národního divadla v Praze, který představí nejznámější scény klasického baletního repertoáru ve svérázném provedení.
Slavné a virtuózní ženské role ze známých baletů tančí muži - tanečníci. "Rozhodli jsme se toto představení uvést na repertoár divadla Hybernia, protože žádný podobný žánr se v České republice se nevyskytuje. Soubor je desetičlenný, obsahuje jen pánské obsazení, máme devět balerín a jednoho tanečníka. Diváci se mohou těšit na odlehčený humor, některé scény jsou vtipně vytvořené, jak po choreografické, tak herecké stránce," podotýká o novém souboru první sólista Baletu Národního divadla Michal Štípa
Komická nadsázka v perfektním tanečním provedení vybraných scén přinese nevšední zábavu, humor a umělecký zážitek ve variabilně složených programech. Repertoár tvoří nejznámější scény z baletů, jako jsou např. Labutí jezero, Giselle, Umírající labuť, Šípková Růženka, Don Quijote atd. "Labutí jezero neuvedeme v klasické podobě, jak jsou diváci zvyklí, udělali jsme novou choreografii, příběh bude trochu sarkastický s překvapivou pointou. Také ostatní známé variace předvedeme divákům v nečekané a originální podobě," doplňuje Michal Štípa.

Neformálním leaderem skupiny je první sólista Michal Štípa, který zajišťuje organizační a ekonomickou stránku skupiny. Hlavními choreografy představení jsou Benjamin Husson, Guido Sarno, a Mathias Deneux. Během komponovaného večera zatančí členové BALLET HOMMES FATALS, kteří jsou předními tanečníky Baletu Národního divadla: Michal Štípa, Karel Audy, Veaceslav Burlac, Giovanni Rotolo, Guido Sarno, Mathias Deneux, Jiří Waňka, Domenico di Cristo, Benjamin Husson a Federico Ievoli.
Více na: http://www.ballethommesfatals.cz/

Nová ročenka TA je na světě

15. října 2015 v 20:29 | lt
Taneční aktuality.cz s příchodem podzimu publikuje ročenku. Letošní, již osmé vydání nabízí výběr textů, které reflektují nejdůležitější taneční události sezony 2014/2015 v České republice na poli jevištního tance, pohybového divadla, nového cirkusu a pantomimy. Výbor z recenzí, reportáží, rozhovorů a dalších článků zveřejněných během uplynulé sezony na internetovém serveru Tanečních aktualit patří do knihovny každého milovníka tance.
Ročenka je uvedena krátkými bilancemi jednotlivých pohybových žánrů z pera českých odborníků. O baletu píše Roman Vašek, nad současným tancem uplynulé sezony se zamýšlí Jana Návratová, pantomimě a pohybovému divadlu se věnuje Ladislava Petišková a o novém cirkuse čtenáře informuje Veronika Štefanová.
Dále je sborník, stejně jako v minulých letech, rozdělen do několika sekcí podle regionů. Kromě recenzí na nová představení kamenných divadel i současných scén, reflexí z festivalů a zajímavých projektů či reportáží v ročence najdete též řadu rozhovorů s tvůrci a interprety - například s českým tanečníkem působícím v zahraničí Jiřím Jelínkem, současnou držitelkou Ceny Thálie Terezou Podařilovounebo Sashou Waltz, která zavítala do Prahy v rámci festivalu Tanec Praha. Samostatná kapitola je věnována i baletním přenosům a nově si čtenáři mohou přečíst medailonky redaktorek i externích spolupracovníků Tanečních aktualit.
Součástí nové ročenky je také bonus. "V návaznosti na předchozí téma tentokrát přinášíme pohled na jeden ze základních choreografických principů současného tance, taneční improvizaci, z pera Bohumíry Eliášové. Zcela výjimečně také přetiskujeme jedinečný archivní materiál k 50. výročí založení Baletu Praha, který do značné míry lze považovat za mezník v historii českého tance," dodává k vydání šéfredaktorka Tanečních aktualit Lucie Hayashi.
Obsah knihy tvoří ucelený obraz o současném stavu našeho tanečního umění a jako tištěná publikace zůstane dokladem pro budoucí generace. Cena jednoho výtisku je 189 Kč.

Ročenka Tanečních aktualit je k zakoupení v těchto prodejních místech:


PRAHA - Grishko, Sansha Praha, Taneční konzervatoř hl. m. Prahy, divadlo Ponec, Divadlo Archa, Palác Akropolis, Experimentální prostor NoD/Roxy, Duncan Centre, Tanter, divadlo Alfred ve dvoře, Studio Alta, Divadelní ústav, knihkupectví Time Music, knihkupectví Karolinum, knihkupectví Academia, taneční studio Dance Perfect, Baletní Akademie Adély Pollertové, Studio DanceLab, Studio Contemporary, Pražská taneční konzervatoř a střední odborná škola, Balet v kině
BRNO - Národní divadlo Brno, Grishko, Dance-shop Brno, prodejna skript JAMU, knihkupectví Academia, knihkupectví Barvič a Novotný
ČESKÉ BUDĚJOVICE - Jihočeské divadlo, Kredance
OLOMOUC - Divadlo na cucky
OSTRAVA - Národní divadlo moravskoslezské, Cooltour Ostrava

Taneční aktuality.cz
je první internetový portál o tanci, který tvoří pro čtenáře orientační bod ve světě tance. Na webových stránkách TA lze nalézt denní zpravodajství z tanečního světa, odborné recenze, reportáže, zajímavé rozhovory s předními českými i hostujícími umělci, festivalové zpravodajství, ale i informace o konkurzech, workshopech, tanečních školách, diář tanečních představení z celé republiky ad. Sledujeme balet, současný tanec, fyzické divadlo, nový cirkus a další profesionální pohybově-divadelní formy v celé České republice, částečně i na Slovensku. Příležitostně publikujeme také recenze a reportáže ze zahraničních scén. Na webu Tanečních aktualit je dostupný archiv všech zpráv z tanečního oboru od roku 2007. Webové stránky jsou provozovány obecně prospěšnou společností Taneční aktuality, o. p. s., jejímiž zakládajícími členy byli absolventi oboru taneční věda na taneční katedře HAMU. Redakce se tak stala nepostradatelnou a uznávanou složkou teoretické základny oboru u nás.

Zdroj: TA
 


Ročenka Tanečních aktualit 2014/2015

26. června 2015 v 22:02 | lt |  Postřehy
Redakce internetového portálu Taneční aktuality.cz zahajuje kampaň na podporu své nové ročenky. Taneční aktuality se rozhodly využít jeden z nejmodernějších a nejzábavnějších způsobů financování prostřednictvím serveru Nakopni.Mě.Letošní ročenka vyjde již po osmé. Jedná se o tištěný výbor z textů, které pokrývají divadelní sezonu 2014/2015 a s ní i veškeré dění v českém profesionálním tanci! Letošní číslo má být obzvlášť nadupané informacemi ze světa tance, kromě recenzí na nová představení kamenných divadel a moderních scén, reflexí z festivalů, reportáží ze zajímavých projektů, v ročence najdete i řadu rozhovorů s tvůrci a tanečníky, například i s Terezou Podařilovou, primabalerínou ND a vítězkou letošní Thálie, jejíž fotka bude i na titulní straně. Součástí nové ročenky bude také choreografický speciál Improvizace jako choreografický princip. Obsah knihy tvoří jedinečný ucelený obraz o současném stavu našeho tanečního umění a jako tištěná publikace zůstane fyzicky zachována pro budoucí generace.
Jak můžete přispět? Je to jednoduché, každý čtenář a fanoušek tance, který se rozhodne podpořit vydání ročenky, může pomoci podle svých možností a získat na oplátku jednu z odměn - bude mít tak trvalou památku na Taneční aktuality a dobrý pocit z toho, že se stal součástí živého projektu. Co můžete získat? Velkou škálu odměn od jmenovitého poděkování na našich stránkách, přes výtisky ostatních ročenek a jiné dárky, až po exkluzivní možnost zkusit si s námi opravdovou novinářskou práci.
Odkaz na projekt:http://www.nakopni.me/projekty/umeni/rocenka-tanecnich-aktualit-20142015


Taneční aktuality.cz
, první internetový portál o tanci, je vaším orientačním bodem ve světě tance. Na našich webových stránkách naleznete denní zpravodajství z tanečního světa, odborné recenze, reportáže, zajímavé rozhovory s předními českými i hostujícími umělci, festivalové zpravodajství, ale i informace o konkurzech, workshopech, tanečních školách, diář tanečních představení z celé republiky atd. Sledujeme balet, současný tanec, fyzické divadlo, nový cirkus a další profesionální pohybově-divadelní formy v celé České republice, částečně i na Slovensku. Příležitostně publikujeme také recenze a reportáže ze zahraničních scén.
Webové stránky jsou provozovány obecně prospěšnou společností Taneční aktuality o. p. s., jejímiž zakládajícími členy jsou absolventi oboru taneční věda na taneční katedře HAMU. Redakce se tak stala nepostradatelnou a uznávanou složkou teoretické základny oboru.

Letní Galavečer tanečníků a choreografů Národního divadla s humorem a nadsázkou a vynikajícími výkony

26. června 2015 v 21:49 | lt |  Balet
Galavečer tanečníků a choreografů Národního divadla v Praze a v Brně se uskuteční ve dnech 1. a 3. července 2015 v Divadle Broadway. Diváky čekají humorné a efektní výstupy, krátké příběhy ze života, které spolu s vynikající technikou špičkových tanečníků a zajímavým scénickým zpracováním vytvoří jedinečný taneční koktejl. Baletní gala připravili talentovaní choreografové, členové baletu Národního divadla. Myšlenka představení choreografického ateliéru ND v Praze žije již celých 10 let a za tu dobu si večer choreografů získal přízeň publika i ocenění z řad kritiky. Začátkem léta má publikum možnost poprvé a naposledy shlédnout jedinečné galapředstavení v Divadle Broadway. Organizátorem obou večerů je bývalý sólista baletu ND a zahraničních souborů Filip Veverka. Večer bude složený jak z úspěšných čísel letošního ročníku choreografického ateliéru, tak toho nejlepšího z předchozích let a přijedou zatančit také hosté z brněnského baletu ND. Během večera vystoupí sólisté baletu ND: Zuzana Šimáková, Viktor Konvalinka, Andrea Kramešová, Ondřej Vinklát, Giovanni Rotolo a další. Diváci budou mít příležitost naposledy vidět tančit výborného tanečníka Viktora Konvalinku, který bude od příští sezony působit ve švédské Norrdans company.

Filip Veverka, organizátor projektu, říká:
"Celý projekt vznikl docela spontánně a náhodou. Mluvil jsem s tanečníky po představení Miniatur a říkali mi, jaká je to škoda, že se jejich choreografie, s kterými strávili spoustu času, uskutečnily pouze jednou. V tu chvíli jsem si vzpomněl, že mi majitel Divadla Broadway pan Lichtenberg nabízel pronájem divadla na různé projekty. Z tohoto nápadu tak vznikly naše letní představení a diváci se mohou těšit na to nejlepší, co představí přední tanečníci z našich prvních baletních scén."

Program:
1. Down from Upside (Alice Petit, Morgane Lanoue )
2. Subway (Zuzana Šimáková)
3. 23:47 (Benjamin Husson )
4. Solo from Port 9 (Viktor Konvalinka)
5. ND3 - Zemřeš smrtí Bongo Bongo (Marek Svobodník)
Pauza
6. Wash it out (Ondřej Vinklát )
7. Duet z choreografie Balance (Adam Sojka, ND Brno)
8. Closed Memory (Zuzana Šimáková, Jonáš Dolník)
9. Chiribim (Gianvito Attimonelli, Riccardo de Nigris )
10. Just Solo II (Viktor Konvalinka)
11. Petit Cord (Marek Svobodník)
Konec

Tři otázky pro Michala Záhoru - TA

8. června 2015 v 10:12 | lt |  Balet

Michal Záhora je český choreograf, tanečník a pedagog. Jako tanečník získal široké zkušenosti v zahraničních angažmá tanečních souborů a také při spolupráci s mnoha světovými choreografy (Paco Decina, David Parsons, Liv Lorent, Adam Benjamin, Janet Smith aj.). Ze spolupráce s českými choreografy byly významné představení Jade a Danse Macabre(choreografie: Jan Kodet) a umělecko-pedagogický projekt Špalíček Bohuslava Martinů (2009, choreografie: Eva Blažíčková).
Michal Záhora rovněž systematicky prohluboval i svou pedagogickou praxi - vyučoval současnou techniku jak v zahraničí, tak v "domovské" Konzervatoři Duncan centre, kde byl v letech 2009-2013 jejím ředitelem. Na letošní České taneční platformě vystoupí se svou dosud poslední choreografií Diptych, za kterou získal širší nominaci na Cenu Thálie 2014.
Vaše choreografie Diptych je založena na protikladech, vyjadřuje oscilaci duše mezi nebem a peklem. Jak jste na toto téma přišel a jak jste ho převedl do pohybové formy?
Choreografie Diptych tematicky volně navazuje na zpracované téma v předešlé choreografii Orbis pictus(spolutvůrce Lenka Bartůňková). Opakuje se motiv dualismu, který se v Diptychu přesunul z vnějšího světa do nás samotných. Jsou to naše vlastní pekla, temnoty a setkání s vlastním stínem. Oproti tomu naše nebe, světlo, stav blaženosti… Jak toto bylo vyjádřeno tancem, posoudí divák.
Proč měl Diptych premiéru v kapli sv. Anny v Nečtinách u Plzně? Nese v sobě toto místo nějakou symboliku?
Jedná se o sakrální prostor, místo, kde se setkáváme se sebou samými, a tedy i tím, co nás převyšuje. Diptych byla v mých představách choreografie, která by významově a tematicky mohla patřit do takových prostor. Zároveň inscenování v této kapli umožnilo návrat do dob, kdy se v kostelích nepoužívaly lavice. Peklo v západní (temné části kostela) a Nebe ve východní (oltářní) části. Diváci (tehdy věřící) ve středu, tedy v průsečíku obého. Překrásná symbolika.
V rámci BeSpectACTive! se uskutečnily umělecké videorezidence v italském Sibiu (29. března-5. dubna) a Sansepolcru (7.-11. dubna). Mohl byste nás s tímto projektem více seznámit?
Jedná se o rezidence umožňující vznik nového představení za účasti diváků. Ti aktivně vstupují do procesu tvorby, a tak se na představení - jeho vzniku - i podílí. Do choreografické kuchyně lze vstupovat přes webové rozhraní a přímo komunikovat s tvůrci. Zapojit se mohou diváci odkudkoli.
Autor: Lenka Trubačová, TA

Rozhovor s primabalerínou Nikolou Márovou

7. března 2015 v 17:25 | lt |  Balet

Nikola Márová je první sólistkou baletního souboru Národního divadla v Praze již od roku 2006. Její repertoár se vyznačuje všestranností, je obsazována jak do klasických a neoklasických choreografií, tak i moderních kusů. Přesto její nejvýraznější doménou je klasický balet, kde vyniká precizní technikou, lehkostí projevu a hereckou citlivostí. O tom svědčí řada nominací na Thálii za hlavní role v klasických baletech. Nejvíce ji má publikum spojenou s Labutím jezerem, za které získala v roce 2008 Cenu Thálie, a nyní zapůsobila také jako bajadéra Nikie v La Bayadère. Sólové party ztvární primabalerína také v komponovaném večeru Ballettissimo, který má premiéru 5. března 2015 ve Státní opeře. S Nikolou Márovou jsme si povídaly nejen o novém baletu a jejích rolích, ale také o tom, co by se mělo v baletu změnit. V rozhovoru zaznělo i téma rodiny a úvahy o kariéře a plánech do budoucna.

Získala jste nominaci na Cenu Thálie za roli Nikie v baletu La Bayadère, je to už vaše pátá nominace. Stává se pro vás již běžnou záležitostí, nebo je odměnou za vaši práci?
Musím říci, že mě to vlastně překvapuje, protože mám hlavní nominaci na Cenu Thálie druhý rok za sebou. Je to téměř jediné velké ocenění, které se tady baletu dává, pořád má velkou váhu. Výběr probíhá v celé České republice. Každého musí potěšit, když komise jeho výkon ocenění a nominuje ho.
Herecká asociace označuje nominaci za velký úspěch, avšak pouze jeden nominovaný může ocenění vyhrát, vám se to podařilo už v roce 2008. Co by pro vás znamenala další Thálie?
Pro mne by to znamenalo první Thálii za Národní divadlo, byla by to pro mě v tomto ohledu premiéra. První Thálii jsem dostala v době, kdy jsme vystupovali s Michalem Štípou ve Státní opeře jako hosté, která byla tenkrát ještě samostatná.
Zlepšil by se po získání další Thálie váš status v souboru?
Jsem první sólistkou řadu let, nemá to tedy žádný vliv. Samozřejmě ocenění dostanou gratulaci od pana ředitele, všichni to berou jako velký úspěch, ale že by to mělo zásadní vliv na obsazování rolí, to nemůžu říct. Letos je to tak, že naše divadlo má radost, že jsme ho dobře reprezentovali, protože má například v ženské kategorii baletu všechny tři nominace a je jisté, že Thálie poputuje do Národního divadla.
Jako první sólistka máte přednost při obsazování rolí, nebo si každý choreograf vybírá tanečníky sám?
Nefunguje to tak, jak si lidé myslí, že automaticky první sólista dělá hlavní roli. Choreograf má právo vybrat si lidi, kteří se mu líbí a hlavně projdou jeho konkurzem. Má seznam tanečníků s fotkami a vidí, kdo je sólista, což ho může ovlivnit určitým způsobem, ale má možnost si vybrat na hlavní roli i někoho ze sboru.
A co média, mají o vás při nominaci na Thálii větší zájem?
Média nemají vůbec zájem. Třeba na tiskovce k Thálii byla televize Prima, zpovídali tam jen známé tváře, jako je muzikálová zpěvačka Míša Nosková. Ani o balet, ani o operu nebyl zájem.
Není vám to líto?
Nemám zájem, aby mě sledovali fotografové a číhali na mě, takový typ člověka nejsem, ale spíš mi přijde škoda, že média nic neví o umělcích, kteří působí na první scéně v ČR, ani neví, kdo jsme. Nechci říct, že je to ubohé, ale minimálně zvláštní, že mají zájem jen o tváře provařené v bulváru, ale o lidi, kteří jsou na vrcholu v divadle, vůbec ne.
Ztvárnila jste řadu moderních rolí. Nominovaná jste ale byla vždycky spíše za klasické role, nemrzí vás to?
Ne, měla jsem předloni širší nominaci za Forsytha, to mě potěšilo. Za moderní choreografie bývají spíše širší nominace. Je těžké někoho zaujmout ve dvacetiminutové části, kde jsem z toho jen polovinu času na jevišti. Je to jiné než tančit hlavní roli v klasickém baletu, kde jsem dvě a půl hodiny na očích. Choreografie je technicky náročná a velkou součástí toho je i herecká akce.
Jaké nové role vás nyní čekají?Teď mě čekáBallettissimo. Tančím hlavní pár v 1. symfonii D-dur na hudbu Gustava Mahlera. Součástí složeného večera bude choreografie Uwe Scholze, která je neuvěřitelně muzikální a náročná a je třeba vypíchnout práci sboru. Sólisté jsou více zvyklí na zvedačky a partneřinu, ale sbor nikoliv a musí to zvládnout. V první větě jsou čtyři řady a sbor dělá úplně stejné kombinace jako sólisté, pro sbor je to velký oříšek. Na konci sezony nás čeká premiéra Ohad Naharin: decadance, ještě jsme nedělali ani casting. Na příští sezonu je plánován Louskáček v choreografii Petra Zusky.
V čem je pro vás Ballettissimo náročné?
Technicky je hodně náročná choreografie Uwe Scholze. Máme teď nahrávku ze Stuttgartu, tempo je velmi rychlé a v té rychlosti je třeba zvládnout náročné technické prvky, zvedačky a piruety. Všechno je těžší tím, že nás tančí na jevišti hodně a formace musí být přesné. Máme na sobě bílé punčochy, v nich je všechno vidět, navíc nás ještě budou rozšiřovat světla, člověk si připadá v takovém kostýmu, jako by byl na jevišti nahý. Každé lehce pokrčené koleno a každý trošku nepropnutý nárt tento kostým odhalí.
Možná, že si diváci v divadle ani neuvědomují, jak vás světla na jevišti oslňují…
Když sedím v hledišti jako divák, říkám si, že na jevišti je tma, nic tam není vidět. Pak přijdu na jeviště a z každé kulisy pálí světelná věž. Svítí nám do očí, světlo z hledáčků je prudké a vpředu je obrovská světelná rampa, která je namířená k hledišti a svítí diagonálně. Často se stává, že jsem tak oslněná, ani nevím, kde mám diváka a kde je zadní část jeviště.V Amerikaně II jsem se jednou přetočila a skončila jsem zády k hledišti, ale v tom rychlém tempu jsem si musela nějak pomoct a přetočit se zpátky k divákům. Všechny překážky, o kterých divák neví, musíme překonat.
Proč by na balet Ballettissimo diváci měli přijít?
Myslím si, že je zajímavé vidět nové choreografy, kteří v Praze ještě nikdy nebyli. Druhá část je Reflections on the Fate of Human Forms odJacopa Godaniho a třetí část 7. symfonie A-dur od Uwe Scholze. Večer bude pro diváky zajímavý, hlavně pro ty, kteří sledují balety v ND, uvidí soubor v jiném pohybu. Hudba v 7. symfonii A-dur je neuvěřitelně nádherná, zvlášť s živým orchestrem je to nepopsatelné. Když někdo vytváří novou choreografii pro ND, je to čest a něco jiného, než když se jedná o převzaté představení.
Čeká vás letos nějaké hostování nebo zájezd?Bohužel už druhou sezonu skoro nikam nejezdíme. Mrzí mě to, pro soubor totiž je zájezd nabíjející a osvěžující, když vypadne z denního koloběhu. Jinak začne trochu fungovat ponorková nemoc. Já jsem naštěstí byla tančit v lednu s Michalem Štípou v Japonsku. V dubnu náš čeká hostování v ND Brno se Sólem pro tři. Pak pojedeme v květnu na kratší zájezd do Německa, budeme tam tančit 1. symfonii D-dur, Ej lásko od Petra Zusky a Polní mši od Jiřího Kyliána.
Ale vy jste byla téměř všude, chtěla byste se ještě někam podívat?
Dlouho jsem toužila po tom, abych se dostala do Japonska, což se mi už čtvrtým rokem plní. S divadlem jsme byli v roce 2009 ve Washingtonu a Norfolku a později jsme procestovali téměř celou Jižní Ameriku. Ještě jsem nikdy nebyla v New Yorku, ten bych chtěla určitě vidět, i kdybychom se tam nedostali s divadlem.
Jak vás zaujaly Spojené státy americké?
V roce 2008 jsem byla s divadlem v Houstonu na Dance Salad Festival. V USA mám jednoho fanouška, který za námi přijel do Houstonu a udělal nám se Sašou (manžel Alexandre Katsapov, pozn. aut.) prohlídku po okolí. Tento můj ctitel hodně cestuje, když navštíví Prahu, jde se podívat na moje představení. Neposílá mi však květiny, protože je ochránce přírody. Posbírá ve všech zemích, které navštívil, různé zajímavosti - suvenýry z přírodních materiálů, indiánské přívěsky, bio pochoutky atd. Vždycky toho dostanu velkou tašku, moc se mi to líbí.
Preferujete celovečerní dějové balety, nebo máte raději složená představení?
Záleží na konkrétním představení, teď byla derniéra Amerikany III a měli jsme tam Forsythovu choreografii - In the Middle Somewhat Elevated, všichni jsme to skoro obrečeli. Kdo si tuhle choreografii nezatančí, nepochopí, bylo to jedno z mých nejoblíbenějších představení. V dějovém baletu je však důležitý herecký part, v něm představuji konkrétní postavu a většinou jsou tam dramatické zápletky děje. Kdybych si měla vybrat, více tíhnu k dějovému baletu.
Ale celovečerní dějové balety jsou také náročnější…
Rozhodně. Třeba ve Forsythovi máme sice pocit, že všichni na jevišti vyčerpáním umřeme, ale počítáme s tím, že trvá dvacet minut a musíme vydržet. Ve dvouhodinovém baletu si člověk musí síly rozložit, výstupy jsou sice kratší, ale zase náročnější. Je to jiný druh únavy, když jsou na jevišti velké emoce, vyčerpává i hraní, nechci roli jen hrát, ale opravdu ji prožít.
Jak se pak odreagujete?
Nemohu po takovém představení vůbec usnout, pořád se mi vracejí nějaké scény, hlavně ty dramatické, a pochopitelně si v hlavě probírám, jak jsem představení zvládla. Dělá mi problém se zklidnit a usnout. Většinou se odreaguji až doma, když Maxík (syn Maxim, pozn. aut.) usne a Saša taky. V klidu si sednu do obýváku, pustím si televizi a dám si něco dobrého, většinou sladkého. Televizi ani nevnímám a snažím se relaxovat, vypnout mozek.
Je vám už některá baletní role protivná, že si od ní chcete odpočinout?Dvojrole Odetty a Odilie byla ze začátku mojí kariéry vysněnou rolí. V určitém období mi však lezla krkem, to se přiznám. Měla jsem tenkrát Labutíkaždý měsíc několikrát, protože jsem s ním hostovala ve Státní opeře a ještě jsem vystupovala v druhé verzi v ND. Myslím si, že každé představení se dá ohrát a mně se to stalo u Labutího jezera. Naštěstí pak jsem měla Maxíka aLabutí jsem asi jeden a půl roku netančila, a to mi pomohlo. Letos jsem měla jen jedno Labutí, hraje se nyní jen ve Státní opeře.
Šéfem Baletu ND od sezony 2017/2018 bude Filip Barankiewicz, co říkáte na výběr komise?
Velmi mě naštvalo, že jeden kritik z internetového časopisu napsal na sociální síti, že výběr nového šéfa Baletu ND byl vykonstruovaný a všechno bylo domluvené. Překvapuje mě, že si někdo dovolí roznášet drb, který musel získat z neověřeného zdroje. Je to třeba uvést na pravou míru. Pan ředitel vyhlásil regulérní výběrové řízení, které proběhlo v několika kolech. Nejednalo se rozhodně o nějaké domněnky, protože můj manžel byl ve výběrové komisi. Nejdříve přijeli kandidáti Filip Barankiewicz a Jiří Bubeníček. Každý měl svoji koncepci, kterou před komisí předvedl. Komise neměla jednotný názor, ředitel ND proto do poslední chvíle zvažoval, pro koho se rozhodne. Filipa Barankiewicze znám, protože u nás hostoval, vždycky mi byl sympatický a mohu o něm říct, že to je maximální profesionál. Doufám, že ho nezmění funkce a bude poctivý jak sám k sobě, tak i k souboru. Nemyslím si, že by s ním soubor čekalo něco špatného.
Myslíte, že přinese svěží vítr do tohoto souboru?
Určitě. Každý šéf má svoji vizi a každý šéf je jiný. Když sem přišel Petr Zuska, svěží vítr jsme doslova cítili a nanesl sem úplně nové lidi a nové choreografie. S Filipem bude zase všechno jinak, protože byl léta hlavním sólistou ve Stuttgartu. Bude mít jiné kontakty a přijdou s ním noví choreografové.
Co by se podle vás mělo v baletu změnit?
Naše platy. Lidé si řeknou, že myslím na peníze, ale nikdo si neuvědomuje, že naše kariéra je neuvěřitelně krátká a balet nám velmi ničí tělo. Je mi 34 let, mám vyhřezlé plotýnky, prasklou kyčel, rozdrcený loket a další zdravotní problémy. Když Bůh dá a vydržím do 40 let, bude to malý zázrak. S naším malým platem si nemohu našetřit ani korunu stranou. V první řadě by to měli pochopit vládní činitelé, kteří zvedli platy filharmonii. Měli by je zvednout také baletu, slíbili nám to. Mezi Českou republikou a zeměmi, které jsou s námi ekonomicky srovnatelné, jako jsou Polsko a Maďarsko, jsou velké rozdíly v platech. Myslím si, že je u nás jejich výše nehorázně nízká na to, jaké výkony podáváme. Jsou srovnatelné s vrcholovými sportovci a ti jsou za to oceněni.
A co péče o tanečníky?
Třeba u nás v divadle se podmínky pořád vylepšují. Máme elektroléčbu a maséra, který je tu pro náš každý den. Je tu nově miniposilovnička a sauna. Máme také možnost docházet do nejlepších rehabilitačních center.
V jednom starším rozhovoru jste uvedla, že během náročné sezony jste hodně unavená a všechno vás bolí. Už je to lepší - zvyklo si tělo na takovou námahu?
Ne, po třicítce je to horší. A s věkem bude hůř a hůř. Každé ráno, když se vzbudím, si říkám, vždyť já dneska nedojdu ani na trénink, ale co budu celý den dělat? Ale moje pevná vůle a moje tělo si zvyknou skoro na všechno, i na bolest. Začínáme každý den tréninkem, aby se tanečník protáhl a rozehřál si svaly. Trénink mě zatím dostane do stavu, kdy mohu zkoušet.
Kromě toho, že jste primabalerína, máte tříletého syna Maxíka… Máte nějaký volný čas pro sebe?
Jednoznačně mohu říci, že čas na sebe nemám žádný. Volného času se snažím najít co nejvíce pro syna Maxíka. Kdykoli mám volné chvíle, nebo aspoň jeden den - většinou neděli, snažím se čas strávit s rodinou, to znamená se Sašou a Maxíkem.
Dalo by se říci, že tak načerpáváte sílu?
Jednoznačně, protože jsou i nějaká období, kdy je velký stres, třeba s choreografem si člověk úplně nesedne a je pod obrovským tlakem. Normálně bych se kvůli tomu doma trápila a psychicky by mě to ničilo. Maxík mě ale z toho úplně vypne. Je opravdu napřed, hodně mluví a má neuvěřitelnou slovní zásobu. Zjistila jsem, že má i obrovský smysl pro humor, dokáže vtipkovat, denně se s ním a se Sašou nasmějeme. Maxík mě vlastně zachraňuje.

I pro maminky "s normální pracovní dobou" je náročné skloubit mateřství a práci, jak se to daří vám, která je šest dní v týdnu v divadle a ještě má večer představení?
Daří se to jenom proto, že mi Maxíka hlídá od malinka moje maminka s tátou, Sašovi rodiče jsou daleko, bydlí v Petrohradě. Maxíka jsme zkusili dát na podzim do školky, ale asi byl na to malý, nezvládal to a strašně se tam trápil, nechtěla jsem ho už týrat. Nyní zase hlídá maminka. Vůbec si nedovedu představit, jak bych to dělala, kdybych ji neměla.

Kariéra tanečnice je velmi krátká, to musí být člověk rozpolcený, čemu dá přednost, zda kariéře, či rodině?
Jsem rozpolcená, ale snažím se udělat maximum, abych to skloubila, například když jsme jeli na zájezd na Sardinii na čtrnáct dní, domluvili jsme se s vedením a já jsem byla vděčná, že nám vedení umožnilo vzít Maxíka s sebou. Kolegové nám pomáhali, pedagog nám jezdil s kočárkem, když jsme zrovna byli se Sašou na tréninku.

Daria Klimentová jednou řekla, že se těší, až po konci kariéry nebude muset vylézt na jeviště. Zdá se mi to překvapující, myslela jsem, že tanečnice se nejvíce obává toho, že jí bude jeviště chybět?

Je to komplikovanější. Jeviště je jako droga, mám na něm závislost. Když mám dva měsíce prázdnin, tak si od něho ráda na chvíli odpočinu. Ale kdybych věděla, že už se tam nevrátím, jeviště by mi chybělo a měla bych absťák. Na druhou stranu je na vás ke konci kariéry kladen větší psychický tlak. Navíc člověk ví, že ho tělo už tolik neposlouchá. Musí se doslova s tělem prát, aby to zvládalo. S tím souvisí vědomí, že se pak všichni koukají, nikdo si nebude říkat, ona je dobrá, je jí už 40 let a ještě tancuje. Vím, že si musím laťku udržet, aby si tohle lidé neřekli.

Chtěla byste pak zůstat v oboru? Několik let už ve volných chvílích tanec učíte?
Nechci teď o tom úplně uvažovat, protože je to otázka, která mě potom začne stresovat. Zatím je to tak, že učím soukromě, baví mě to. Nevím, jak by to vypadalo, kdybych z divadla definitivně odešla a zůstalo mi jenom učení. Uvažovala jsem, že bych si s Michalem Štípou otevřela taneční školu, zatím jsme to ale nemohli úplně dotáhnout. Možná bych změnila úplně profesi a třeba si učila jen pro radost. Mám děti ráda, přemýšlela jsem s kamarádkami, že bych si otevřela svou malou uměleckou školku.

Nestýkalo by se vám po Národním divadle? Nechtěla byste v něm zůstat jako baletní mistr? Učit nové talentované tanečníky?
V minulých sezonách jsem připravovala na soutěž Radku Příhodovou a Adama Zvonaře, například duet z Labutího jezera a z Šípkové Růženky. Nejsem si ale jistá, zda bych chtěla zůstat v divadle přímo jako pedagožka. Bojím se, že by mě trápilo být na jevišti a přitom na něm netančit. Moje názory se však vyvíjí a tohle není moje definitivní rozhodnutí.
Kdybyste si v příštím životě mohla vybrat, čím budete, byl by vaší volbou opět balet?
Když se mě na to někdo zeptal dříve, řekla jsem, že už bych do baletu nešla. Je to velmi náročné, ničí to tělo a je to špatně ohodnocené. Čím jsem ale starší, říkám si, co jsem díky baletu mohla zažít, procestovat svět a prožít všechny ty nádherné role. Nevím, co bych dělala, aby mi to přineslo podobné momenty a zážitky, jako mám v baletu. Po další úvaze jsem zjistila, že by moje volba byla stejná.
Kdyby vám řekla věštkyně jako holčičce, která začínala s tancem, že budete jednou primabalerínou baletu ND a za manžela mít prvního sólistu. Uvěřila byste?
Uvěřila bych jí. Chtěla jsem být taková od malička, nejsem soutěživý typ, který jde přes mrtvoly. Ale jsem k sobě kritická, když si nastavím nějaké cíle, snažím se jich dosáhnout. Poté, co se mi stal ve třinácti velký úraz s loktem, doktoři doporučili rodičům, ať mě dají z baletu okamžitě pryč, že je pro mě nebezpečné v něm pokračovat. Ale postavila jsem si hlavu, že na taneční konzervatoři budu pokračovat. Věděla jsem, že to dokážu. Závěrem tedy je, kdyby mi kartářka tohle předpověděla, nakoplo by mě to a ulevilo se mi, že se mi moje přání splní.
Autor: Lenka Trubačová
Zdroj: http://www.tanecniaktuality.cz/nikola-marova-nechci-roli-jen-hrat-ale-opravdu-ji-prozit/
Foto: Pavel Hejný, Alexandre Katsapov, Anna Rasmussen

Vyšla nová ročenka TA!

1. prosince 2014 v 11:17 | lt |  Postřehy
První český internetový časopis o tanci Taneční aktuality (www.tanecniaktuality.cz) vydal již svoji sedmou ročenku - sborník nejdůležitějších textů, které tvoří celistvou mozaiku uplynulé taneční sezony 2013/2014 v České republice. Taneční aktuality jsou profesionálním internetovým médiem, které informuje o dění v oblasti jevištního tance, pohybového divadla a pantomimy prostřednictvím zpravodajství i publicistiky. Výbor z recenzí, reportáží, rozhovorů a dalších článků publikovaných v průběhu uplynulé sezony se stal již tradicí a patří do knihovny každého milovníka tance.
V zajímavém výběru z publikovaných textů čtenáři najdou recenze na premiéry, stejně tak jako rozhovory s tanečníky, choreografy a dalšími osobnostmi ze světa tance, reportáže z festivalů a jiných zajímavých akcí atd. Část ročenky je věnována Slovensku a významným osobnostem české taneční scény. "Uplynulá sezona přinesla kromě mnoha zajímavých inscenací i hostujících představení především novou vlnu snahy českých tanečníků mluvit o tanci, komunikovat mezi sebou a nalézt sílu v jednotě pro boj za lepší podmínky," uvádí šéfredaktorka Tanečních aktualitLucie Hayashi.
Ročenka je uvedena krátkými bilancemi jednotlivých pohybových žánrů z pera českých odborníků, kteří shrnují jevištní dění v České republice. Sborník je stejně jako v minulých letech rozdělen do několika sekcí podle regionů: v Praze se věnuje produkcím, které vznikly na scénách Národního divadla a na nezávislých scénách (Studio ALTA, divadla Ponec, Archa, Alfred ve dvoře, Teatro NoD a mnoho dalších), svůj prostor mají i regionální scény Brno, Plzeň, Ostrava, Olomouc, Ústí nad Labem, České Budějovice aj. Sborník reflektuje také taneční a divadelně-pohybové festivaly, jakými jsou Tanec Praha, 4 + 4 dny v pohybu, Hybaj ho!, Zlatá Praha, Malá inventura, Česká taneční platforma, Divadelní Flora Olomouc nebo slovenský festival PAN.
Letošní bonus je obzvlášť zajímavý, jedná se o studii známé taneční historičky a teoretičky prof. Doroty Gremlicové Choreografie a choreograf v kontextu moderní doby, která se snaží čtenářům přiblížit proces vzniku taneční kompozice. Především postihuje důležité rysy západní choreografie v rozmezí 18. - 20. století.
Taneční aktuality jsou on-line médiem, které poskytuje již osmým rokem reflexi profesionálního tance v České republice a jehož záběr se rok od roku zvětšuje. Od sezony 2013/2014 reflektují TA více oblast nového cirkusu, pantomimy a nonverbálního divadla. Na svých webových stránkách vytvářejí informační přehled pro diváky i samotné umělce: denní zpravodajství, diář tanečních představení z celé ČR, informace o konkurzech, workshopech, stážích a stipendiích, tanečních kurzech a festivalech v ČR i v zahraničí. Na webu Tanečních aktualit je dostupný archiv všech zpráv z tanečního oboru od roku 2007. Zahraniční čtenáři mají možnost přečíst si některé články a aktuality také v anglické verzi.
Taneční aktuality jsou unikátním internetovým časopisem, který nabízí svým čtenářům zpravodajství a publicistiku profesionálním, ale přitom poutavým způsobem. Poskytuje tak široký informační servis publiku jak z řad odborníků, tak taneční veřejnosti. Přispívá tak ke komunikaci mezi jednotlivými pohybovými žánry, mezi umělci a diváky i kulturními institucemi. Taneční aktuality jsou inovativním a aktuálním časopisem, který je orientačním bodem ve světě uměleckého tance a stále má čtenáři co nabídnout.
Ročenka Tanečních aktualit vznikla za podpory Ministerstva kultury ČR, Magistrátu hl. m. Prahy a našich partnerů: Národní divadlo, divadlo Ponec, Národní divadlo moravskoslezské, Taneční konzervatoř hl. m. Prahy, Taneční centrum Praha, Grishko a dalších.
Vydání publikace podpořili finančním darem na portálu Nakopni.mě také: Jitka Bartošová, Tereza Cigánková, Tomáš Elbert, Lenka Elbertová, Marie Fričová, Petr Galia, Anna Jirmanová, Lenka Korečková, Václav Kuneš, Petr Mach, Andrea Machová, Jan Nedvěd, Lenka Pánková, Radka Poulová, Markéta Štěpánková, Kateřina Vacková, Tomáš Valníček, Lucie Vítková, Zuzana Zilvarová. Děkujeme.
Cena Ročenky TA 2013/2014 je 169.- Kč.
(poštovné a balné 55.- Kč, na dobírku 95.- Kč)
Podrobné informace o minulých ročnících naleznete na odkazu ZDE
Ročenku lze zakoupit na těchto prodejních místech:
PRAHA
• Národní divadlo - denní pokladna, Ostrovní 1, Praha 1
• Divadlo Archa, Na Poříčí 1047/26, Praha 1
• NoD/ROXY, Dlouhá 33, Praha 1
• Divadelní ústav - Celetná, Praha 1
• knihkupectví TIME MUSIC, Malostranské náměstí 13, Praha 1
• knihkupectví Karolinum, Celetná 18, Praha 1
• Knihkupectví Academia, Václavské nám. 34, Praha 1
• taneční studio Dance Perfect, Národní 961/25, Praha 1
• Baletní Akademie Adély Pollertové, Na Poříčí 25, Praha 1
• Grishko, Mikulandská 4/122, Praha 1
• Studio DanceLab, U Zvonařky 9, Praha 2
• Studio Contemporary, Náměstí Míru 9, Praha 2
• Divadlo Ponec, Husitská 899/24a, Praha 3
• Sansha Praha, Čajkovského 5, Praha 3
• Duncan Centre, Branická 41, Praha 4
• TCP - konzervatoř, o. p. s., Pod Žvahovem 463, Praha 5
• Tanter, Kettnerova 22, Praha 5
• Divadlo Alfred ve dvoře, Františka Křížka 36, Praha 7
• Studio ALTA, U výstaviště 21, Holešovice, Praha 7
• Balet v kině - před přenosem
• Konzervatoř hl. m. Prahy, Křížovnická 7, Praha 1
• Palác Akropolis, Kubelíkova 1549/27, Praha 3
BRNO
• Národní divadlo Brno, Dvořákova 11, Brno
• Grishko, Staňkova 15, Brno
• Dance Shop Brno, Orlí 542/27, Brno
• Prodejna skript JAMU, Novobranská 3, Brno
• knihkupectví Academia, nám. Svobody 13, Brno
• knihkupectví Barvič-Novotný, Česká 13, Brno
ČESKÉ BUDĚJOVICE
• Kredance, Riegrova 51, České Budějovice
OLOMOUC
• Divadlo Konvikt, Wurmova 577/7, Olomouc
OSTRAVA
• Cooltour Ostrava, Výstaviště Černá louka, Pavilon C1, Ostrava
• Národní divadlo Moravskoslezské, Československých legií 148/14, Ostrava
Kontakt pro objednání: MgA. Daniela Machová; daniela@tanecniaktuality.cz;
tel.: +420 736 539 400

Valmont - recenze baletu ND

16. srpna 2014 v 21:52 | lt |  Balet

Balet Valmont měl premiéru 26. června 2014 ve Stavovském divadle. Hra plná intrik má podle autora Libora Vaculíka jediné pravidlo - nikdy se nesmíš zamilovat.
K vytvoření baletu Vaculíka přivedl román v dopisech Les Liaisons dangereuses francouzského spisovatele Choderlose de Laclose; v českém překladu "nebezpečné vztahy", u nás se však vžil více pojem Nebezpečné známosti. Román se dočkal řady filmových zpracování, k těm neznámějším patří americký film Nebezpečné známosti, kde ztvárnil hlavní roli John Malkovich, a pod názvem Valmont ho natočil Miloš Forman.
Vaculík si také zvolil formanovský název a ani jeho zpracování se od literární předlohy příliš neliší. Jedná se o emotivní příběh dvou francouzských šlechticů vyznávajících libertinismus, v tomto případě ovšem nevyznávají politické přesvědčení, nýbrž jakési zvrhlé volnomyšlenkářství. Vikomt de Valmont a markýza de Merteuil si v duchu této filozofie hrají chladnokrevně s city, ale především životy druhých lidí. Bez náznaku jakékoli morálky svádějí pro pobavení a pro pomstu nevinné oběti. Valmont při vidině milostné avantýry s markýzou mění osudy několika postav: paní de Tourvel, nevinné Cecile de Volanges, rytíře Dancenyho i dalších. Avšak jak markýza, tak vikomt se sami zamotávají do smyček svých intrik a oba na to doplácejí. Valmont zemře v souboji s rytířem Dancenym. O markýze de Merteuil se celá pařížská společnost dozví, že je mrcha a intrikánka a má na svědomí vikomtovu smrt. Konec baletu se pak odehrává na pohřbu Valmonta. Všechny hlavní postavy se přicházejí rozloučit, samozřejmě i markýza de Merteuil, po které ostatní místo kamení hází dopisy. Poté, co písemnosti spálí v ohni, začnou pohlcovat plameny i ji samotnou.
Dramaturgická koncepce inscenace je velmi zdařilá, děj rychle plyne a je plný zvratů. Na účinnosti baletu má podíl zejména režisér, choreograf a také autor libreta Libor Vaculík, na kterém pracoval se Zdeňkem Prokešem. Není jednoduché přenést román v dopisech na jeviště jako taneční divadlo, ale Vaculíkovi se to povedlo se ctí. Intriky a emoce dokonale rozehrál pohybem a výraznými hereckými prostředky. V každé scéně se daří vytvořit sugestivní atmosféru, která se přenáší až na diváky. Ať je to v pařížském salonu, ložnici, nebo na venkově.
Taneční inscenaci doplňují dopisy předčítané činoherci ND. Nejedná se však o něco nadbytečného, naopak tento element činí představení zajímavějším a srozumitelnějším. V baletu je rovněž patrné výborné sepětí taneční a hudební složky, jež souzní s dějem. V první části baletu je slyšet převážně symfonická hudba Franze Schuberta, melodická a romantizující. V druhém jednání jsou použity skladbyPēterise Vaskse, jsou mnohem více emotivní a svou disharmoničností předznamenávají blížící se tragédii. Na dramatičnosti představení se podílí také scéna Martina Černého a kostýmy Romana Šolce; dominuje především černobílá elegance v kostýmech Valmonta a de Merteuil, černobílý kočár, vějíř a jeviště jako černobílá šachovnice.
V prvním jednání se rozehrává i hra barev, v nápaditých dekoracích a v dobově pojatých kostýmech, v případě dam to jsou honosné šaty v pastelových barvách, u pánů sametové kalhoty a brokátové kabáty, které doplňují rokokové bílé paruky. Druhá část je temnější, paruky i kostýmy jsou tmavé, jediná madame de Tourvel se odlišuje světlými vlasy, které evokují její nevinnost. Použitá točna umožňuje rychlé výměny scén a nečekané proměny. Atmosféru dotváří hra světel, stínů a zvláště projekce Vladislava Plecitého, jež navozuje až snový dojem.
Vaculíkova koncepce klade velké nároky na představitele hlavních rolí, zejména na hereckou stránku. Taneční výkony neoklasického Vaculíkova slovníku vypadají v podání nejlepších tanečníků ND Praha lehce a vyznačují se profesionalitou. Nejvýraznější choreografickou složkou jsou náročné duety s originálními zvedačkami, zajímavé jsou i sólové party.
V hlavních rolích excelují po všech stránkách první sólisté baletního souboru Národního divadla Tereza Podařilová aAlexandre Katsapov. Markýza de
Merteuil je opravdová femme fatale, není muž, který by jí odolal, není jen svůdná, ale je hlavně úlisná a intrikánská. Právě ona posunuje figury po šachové partii osudu a manipuluje i s Valmontem, který ji prohlédne příliš pozdě. Role Valmonta je pro Alexandra Katsapova šitá na míru. Jeho herecký projev je velmi barvitý, je lehkovážným svůdníkem i zamilovaným mužem, který se zmítá mezi bezcitností a láskou, gentlemanstvím a krutostí. S Terezou Podařilovou tvoří pár plný náruživosti, která nechybí ani v duetech Valmonta s paní de Tourvel ztvárněnou demisólistkou Martou Drastíkovou. Nejdříve působí velmi upjatě a odtažitě, postupně v ní však vikomt probouzí emoce a ona se mění ve vášnivou ženu, kterou ale zlomí Valmontovo odmítnutí.
Další hlavní postavou je Cecile de Volanges v podání sólistky Andrey Kramešové. Tato zkušená tanečnice působí jako patnáctiletá dívka přesvědčivě. Lehce a rozverně točí piruety, chce se tak předvést svému nápadníkovi rytíři Dancenymu v podání talentovaného sólisty Ondřeje Vinkláta. Jeho umění se projevuje nejen v sólovém výkonu, kde vyniká čistá technika a vysoké skoky, ale svou roli vystihuje i herecky jako milovník a zdatný šermíř. Ostatní postavy jsou více výrazové než taneční, například Nelly Danko jako paní de Volanges nebo hrabě de Gercourt v podání Luboše Hajna, jejich přítomnost ve hře je však nepostradatelná. Vaculík pracuje s deseti postavami, nevyužívá sbor, inscenace je komorní, ale přesto výpravná.
Balet Národního divadla uvedl na konci sezony kvalitní dílo, propojené emotivní hudbou, mluveným slovem a zapůsobil téměř filmovou režií. Ve Valmontovi Vaculík rozehrál na scéně Stavovského divadla skutečně poutavou šachovou partii.
Psáno z premiéry 26. června 2014, Stavovské divadlo.

Lenka Trubačová, Taneční aktuality



Minirozhovor s uměleckým šéfaem skupiny Spitfire Company Petrem Boháčem

14. srpna 2014 v 19:17 | lt |  Postřehy

Letošní výstup Spitfire Company na České taneční platformě nebyl první. Co vám účinkování na této přehlídce přineslo?
Slávu, peníze, bohatství a velké množství nabídek k sňatku a k nezávaznému sexu. :-) Všeho jsem si užil plnými doušky. Zkrátka tanec je "cool".
Letošní ročník ČTP je jubilejní. Byl i pro vás něčím výjimečný?
Když festival začínal, hrál jsem fotbal. Když jsem byl -náctiletý, seděl jsem v Klementinu, psal kritiky a počítal metrická schémata v moderní poezii. Tento ročník je pro mne tedy výjimečný tím, že tam vystoupíme, a to s netanečním představením.
Na festivalu představíte Antiwords, projekt fyzického divadla, který zaujal diváky i kritiky v minulé sezoně… Co připravujete v tomto roce?
Zůstávám u svého obsedantního tématu, takže to určitě nebude o radosti. Nechali jsme si postavit skleněnou kostku, doprostřed jsme zasadili japonskou třešeň a ordinujeme si spolu s Miřenkou Čechovou a Bárou Látalovou klaustrofobické seance. Musím uznat, že Báře to jde výborně, vyložený klaustrofobik. Premiéru jsme měli na letošním festivalu Tanec Praha.
V roce 2013 jste zabodovali ve Skotsku na uměleckém festivalu… Chystáte se i letos navštívit nějakou zahraniční přehlídku?
Ano, ve Skotsku jsme zabodovali, tak všichni doufáme, že zabodujeme i na dalším festivalu. Diváci nás viděli - či uvidí - v Krakově, Bytomi, Katovicích, Miláně, Bruselu, Drážďanech, Johannesburgu, Moskvě, Londýně, Chemnitzu, Reykjavíku a v Izraeli. Chystáme tour po Číně, snad Švédsku a Koreji.
Autor: Lenka Trubačová (Taneční aktuality)

Kam dál