citát: "Balet je pro mě vším."

Říjen 2007

Balet Národního divadla v Praze tančil a předváděl modely

9. října 2007 v 11:12 | lt |  Postřehy
Společenský večer CARPE DIEM, který se konal ve čtvrtek 4. října 2007 v hotelu Arcotel v Praze, nebyl obyčejnou společenskou událostí, ale především akcí k boji proti bulimii a anorexii pořádanou občanským sdružením Harmonie Fashion. Na tomto večeru představili své taneční obrazy primabalerína Tereza Podařilová ve spolupráci s akademickým malířem Janem Kunovským. Modely pro módní přehlídku vytvořil oděvní designer Jan Kalouda. Taneční happening a módní přehlídku předváděli členové souboru Národního divadla v Praze, primabaleríny Tereza Podařilová a Nikola Márová, sólistky Klára Kutilová, Ivanna Illyenko, sólisté Michal Štípa, Jiří Kodym a další tanečnice souboru: Pavla Hrubešová, Karolína Pogatsová, Michaela Wenzelová, Zuzana Šimáková a Marta Drastíková.
Večer zahájila moderátorka Jitka Novotná a uvedla první taneční happening Démoni. Měl vyjadřovat touhu andělů zanechat na pozemském světě alespoň svoji stopu. Tento obrazový tanec s lehkostí zatančily Ivanna Illyenko, Pavla Hrubešová, Klára Kutilová a Karolína Pogatsová.
Potom následovala přehlídka modelů Jana Kaloudy. Říká se o něm, že jeho modely přes jeho optimistickou povahu vyznívají pesimistky. O jeho večerních šatech inspirovaných versaillským dvorem, předvedených na tomto večeru, to jistě neplatilo. Honosně nabírané róby, které předvedly Tereza Podařilová a Nikola Márová, byly velmi vznešené. Ostatní večerní toalety působily elegantně a zajímavé byly i pánské modely. Dámské šaty obsahovaly širokou škálu barev od černé v kombinaci s lesklými flitry, přes stříbrnou, zlatou, hnědou a tmavě červenou. Byly zde k vidění také modely se vzorem ve světlých pastelových odstínech. Jiřím Kodym měl upnutý oděv tmavé barvy, který kontrastoval se světle šedým uvolněným oblečením Michala Štípy. Módní přehlídka byla zajímavá nejen tím, že ji předváděli tanečníci Národního divadla naboso, ale také svou choreografií, kterou Tereza Podařilová podtrhla design a originalitu jednotlivých modelů.
Společenskou akci zakončil happening Tančící hadi v podání všech přítomných tanečnic. Tanečnice byly pružné a ladné. Představovaly opravdu hady jak kostýmy, tak výrazem vyjadřujícím nebezpečí. Taneční obrazy a módní přehlídka byly odměňovány velkým potleskem.
Ve večeru CARPE DIEM ukázali baletky a tanečníci, že umí nejen dobře tančit, ale s grácií předvádět i modely. Byl to příjemný večer pořádaný pro dobrou věc, ve kterém tanečníci ukázali krásu a estetiku zdravého lidského těla v pohybu.

Hostování baletu ND Brno ve Španělsku

8. října 2007 v 11:52 | lt |  Postřehy
Soubor baletu a orchestr Janáčkova divadla v Brně hostoval od 29. do 31. září ve Španělsku. Balet Národního divadla v Brně vystoupil celkem ve třech španělských městech Ourense, Pontevedra a Vigo, a to s inscenací Romeo a Julie. Ústřední dvojici Romea a Julii ztvárnili střídavě sólisté Richard Kročil s Andreou Smejkalovou a Michal Štípa s Janou Přibylovou.
Poslední večer, kdy soubor hostoval ve Vigo, si tanečníci vyzkoušeli tančit na šikmém jevišti. "Museli jsme tančit opatrně, aby se nám na šikmě něco nepříjemného nepřihodilo," podotýká sólista baletu Národního divadla v Brně a v Praze Michal Štípa.
Brněnský balet nevystoupil ve Španělsku poprvé, jezdí tam hostovat každou druhou sezónu. Naposledy byl na turné po Španělsku v dubnu 2006, kdy se tamějším divákům představil s balety Giselle a Bajadéra na deseti scénách.
"Do Španělska jezdím rád, je tam vřelé publikum a odměňuje nás vždy velkým potleskem," říká Michal Štípa.

Rozhovor s vítězem Ceny Komerční banky Michalem Štípou

8. října 2007 v 11:51 | lt |  Balet
Cenu Komerční banky v Národním divadle za sezónu 2006/2007 získal za nejlepší premiérový výkon v oboru balet sólista ND v Praze Michal Štípa za titulní roli v baletu Sólo pro tři. Ceny Kobanádi byly udíleny 20. září 2007 u příležitosti uvedení premiéry baletu Česká baletní symfonie.

Co říkáte tomu, že jste dostal Cenu Komerční banky?
Jsem moc šťastný, že jsem získal Cenu Komerční banky a velmi si ji vážím. Považuji se za klasického tanečníka, o to jsem víc rád, že jsem dostal ocenění za moderní roli.

Čekal jste to?
Stoprocentně jsem to nečekal, protože nikdo z nás nevěděl, kdo cenu dostane. Z každého souboru Národního divadla byli nominovaní tři finalisté. Do poslední chvíle se to tajilo.

Obdržel jste cenu za hlavní roli v baletu Sólo pro tři. Co pro vás tato role znamená?
Když jsem studoval roli On, bylo to pro mě těžké, protože to byla moje první hlavní role v moderním baletu. O to ji mám raději. Tahle role je zajímavá především tím, že je po herecké stránce úplně jiná než klasické role. Mimo tance zpívám v baletu také na playback francouzskou písničku Jacquese Brela Ces gens-la. Naučit se písničku v brelovském stylu bylo opravdu náročné. Když jsem ji uměl, byl jsem šťastný člověk.

Máte ve svém repertoáru širokou škálu rolí. Kterou roli byste ještě rád tančil?
Vždycky jsem si chtěl zatančit Romea v Romeovi a Julii, Prince v Labutím jezeře, Solora v Bajadéře, a to se mi všechno splnilo. Velmi jsem si přál tančit Spartaka, hlavně kvůli poslednímu duetu Frygie a Spartaka, což se mi splnilo letos v lednu v brněnském Národním divadle.

Jaké role vás čekají v blízké době?
V únoru příštího roku nás čeká v Národním divadle premiéra La Sylphide a Napoli. Role zatím nejsou obsazené. V červnu má pak premiéru Carmen od významného choreografa Matse Eka. Mats Ek byl v Praze již osobně na konkurzu a rozdělil tanečníkům role. V té době jsem měl zrovna potíže se zády, proto jsem konkurz nemohl ani dokončit a byl jsem vybrán na roli Escamilla, což je druhá hlavní mužská role. Uvidíme, jak to bude dál.

Tančíte v klasických i moderních baletech. Je vám bližší klasika nebo moderna?
Nechci moderní balet vůbec podceňovat, ale v moderně se některé technické nedostatky ztratí, což je její výhoda. V klasice se pozná všechno, co je špatně do nejmenších detailů. Já se samozřejmě považuji za klasického tanečníka, hodně jsem však změnil názor od té doby, co jsem studoval roli On v Sólu pro tři, která mě zcela pohltila. Chtěl bych se dál rozvíjet v moderním tanci.
V době, kdy jsem spolupracoval s choreografem Liborem Vaculíkem, mně jeho balety moc neříkaly. V současné době, kdy se věnuji více i moderně, se mi jeho balety velmi líbí. Těším se, až bude Národní divadlo v Praze uvádět některý z jeho baletů, že si v něm budu moci zatančit.
Sólo pro tři
Foto: Roman Sejkot