citát: "Balet je pro mě vším."

Listopad 2007

Les Trocks vystoupili v Kongresovém centru

27. listopadu 2007 v 17:53 | lt |  Balet
Les Ballets Trockadero de Monte Carlo, soubor tanečníků z New Yorku, vystoupil poprvé v České republice 11. listopadu 2007 v Kongresovém centru Praha. Soubor Les Trocks byl založen v roce 1974 profesionálními tanečníky a především baletními nadšenci pod vedením uměleckého ředitele Tory Dobrina. Soubor je složen pouze z mužů, kteří tančí na špičkách v ženských kostýmech a vytváří rafinovanou satiru klasických baletních děl.
První částí večera byla parodie na druhé jednání Labutího jezera. Scénu zobrazovala malovaná kulisa jezera s tajemným hradem uprostřed. Na úvod předvedl Rudovous několik skoků napříč jevištěm, poté přitančil Princ s pážetem a Odetta. Princ měřil skoro dva metry a měl atletickou postavu, Odetta byla jen o něco málo menší. Svým hereckým a technickým výkonem předčila ostatní. Její paže evokovaly labutí křídla a ladně tančila na špičkách. Princi se občas podařilo labuť i zvednout na rozdíl od pážete, kterému záměrně Odetta několikrát spadla. Sbor labutí tančil baletní variace také s nadsázkou, zvláště dobře bylo provedené pas de quatre malých labutí, krokové variace byly sladěné, jen krajní labuť je kazila, pletla si stále nohy a tím stále rozesmávala publikum. Do romantického duetu Prince a Odetty vpadl Rudovous. S Princem se spíše komicky dohadoval, než zápasil a nakonec ho zasáhl svými blesky. Děj uzavíralo umírání Prince, při kterém si ho páže fotilo jako senzaci. Skvělý komediální výstup ocenili diváci nadšeným potleskem.
Po přestávce následovaly pas de deux ze známých klasických děl. Jako první zatančili Medora a Ali pas de deux z Korzára. V sólovém výstupu předvedl otrok Ali zajímavé skoky s čistým dopadem, ale ve zjednodušeném podání. Medora pak zapůsobila rychlými otočkami a především 32 fuettés. Další ukázkou byl méně zdařilý duet z Dona Quijota. Představitel titulní role dopadal při skocích ztěžka a působil až neohrabaně. Dojem z tohoto baletu vylepšila Kitri, která svými dokonalými piruetami dokázala, že i muž tančící na špičkách může působit ladně. Další výstup nesl název Go for Barocco. Osm tanečnic v černých trikotech s krátkými sukénkami předvádělo jednoduché kreace, choreografie působila spíše jako rozcvička při aerobiku. V další ukázce Umírající labuť vyjadřovala tanečnice boj o život humornými mimickými gesty a občasným třepotáním rukou. Publikum nejvíce rozesmál kostým labutě, z kterého tak padalo peří, že na konci vystoupení bylo celé jeviště zasněžené.
Představení uzavírala směs z baletu Paquita, ve kterém předvedl své umění celý soubor. Ve sborových scénách působil ansámbl ztančeně a souměrně. Ústřední dvojici ztvárnil sehraný pár černochů. Paquita předváděla bezchybné piqué po celém jevišti, ale publikum oslnil především její partner, jak svým ušlechtilým zjevem, tak vysokými, nádherně odlehčenými skoky. Balet Paquita měl dobře zpracovanou choreografii s mnoha baletními prvky. Publikum nadšeně aplaudovalo, proto tanečníci neváhali dát přídavek a zatančili swing In the mood s akrobatickými a rockenrollovými prvky, kterým znovu rozesmáli a roztleskali diváky.
Les Ballets Trockadero de Monte Carlo ukázal, že i muži tančí dobře na špičkách, i když s malými technickými nedostatky, které se dají u souboru tohoto typu odpustit. Tanečníci z New Yorku předvedli hlavně příjemnou baletní podívanou plnou nadsázky a humoru, která se publiku velmi líbila. Soubor Les Trocks z New Yorku byl výrazně lepší než Státní mužský balet ze Sankt Petěrburgu, který v květnu hostoval také v Kongresovém centru. Po technické stránce byl Le Trocks preciznější a jeho adaptace baletních děl byla zajímavější a vtipnější.
Umírající labuť
Foto: web

Moscow City Ballet v Praze

6. listopadu 2007 v 14:36 | lt |  Balet
Dlouho očekávané představení Moscow City Ballet se uskutečnilo 23. října v Kongresovém centru Praha. Soubor založený Viktorem Smirnovem-Golovanovem vystupuje od roku 1989 po celém světě, nyní poprvé hostoval v České republice. Choreograf Viktor Smirnov-Golovanov umístil děj baletu Romeo a Julie klasicky do renesance v italské Veroně. Scéna byla tvořená neměnitelnou malovanou kulisou, která představovala šlechtický palác Kapuletů s kaplí. Kostýmy byly hodně pestrobarevné, aby byly zajímavé pro oko diváka, ale neodpovídaly době renesance. Balet doprovázela kvalitní nahrávka podmanivé hudby Sergeje Prokofjeva, která nic neubírala na kvalitě představení.
První dějství uvedl prolog. Postavy v černém představující smrt držely nad hlavou čtyři mrtvé, což bylo předzvěstí budoucí tragédie. První jednání začalo veselým tancem dvořanů, který byl sice hravý, ale nesourodý a představoval spíše skotačení dětí. Romeo a jeho přátelé převáděli jednoduché baletní kreace. Představitel Romea (Michail Michailov), od kterého se očekávaly vynikající výkony, neměl dobře zakončené některé otočky a ani skoky nebyly čistě provedené, což maskoval svou rozverností. První jednání bylo plné krátkých scén a působilo hekticky. Pohybové kontury hlavních mužských postav (Romeo, Merkucio, Benvolio) byly podobné a nevystihovaly jednotlivé charakterové typy.
Nejzajímavější scénou prvního jednání byl rytířský ples, kdy na scénu vstoupila nejvýraznější postava baletu Tybalt v černém oděvu s červeným pláštěm. Jeho výkon byl precizní jak po technické, tak výrazové stránce, skoky byly čisté a vysoké. Ostře zakončoval pózy, vyzařovala z něj nenávist k představitelům rodu Monteků, rozdmychával šarvátky s Romeem. Na plese byly různé sborové scény včetně tance masek, kterému vévodil Tybalt. Julie (Natalia Padalko) se zde poprvé setkala s Romeem, do kterého se na první pohled zamilovala. Následoval romantický duet Romea a Julie, ve kterém Romeo velmi dobře zvládal složité a zajímavé zvedačky. Mladá ruská tanečnice tančila Julii s éterickou lehkostí a s přirozeným hereckým projevem.
Druhé jednání bylo plné dramatických zvratů. Na nádvoří, kde se bavil Romeo se svými přáteli, vstoupil Tybalt a napadl Merkucia. Souboj byl plný tanečních prvků a skoků Tybalta i Merkucia a končil smrtelným bodnutím Merkucia. Merkucio při umírání stále tančil a zlehčoval svou bezstarostností přicházející smrt. Romeo pomstil smrt svého přítele a Tybalta ve velice realistickém souboji zabil.
V další scéně tančila Julie s Romeem romantický duet, který přestavoval jejich svatební noc. Rodiče ji však stále nutili do sňatku s Parisem. Nápadník Julie, Paris, přestože neměl v baletu tak velkou roli, byl výrazný svým tanečním výkonem, předvedl krásné skoky a rychlé otočky.
V dalším výstupu vyjádřila Julie svou beznaděj v lásce půvabným tancem a výraznými hereckými gesty, byla zde vidět proměna z bezstarostné dívky v zamilovanou ženu. Poslední scénou druhého jednání byl předsvatební tanec družiček, který byl lehký a svěží. Druhé jednání skončilo zármutkem rodičů a Parise nad domnělou smrtí Julie.
Třetí jednání se odehrávalo v rodinné hrobce Kapuletů, kde byla uložena Julie. Romeo zde vyjádřil svůj smutek tancem, jeho skoky byly oproti předchozím vydařené. Tančil s bezvládnou Julií v náručí ve snaze, že se mu ji podaří oživit. Na scéně se objevili tanečníci a tanečnice představující smrt a svým tancem dokreslovali tísnivou atmosféru. Balet skončil smrtí Romea a následnou smrtí zdrcené Julie. Uzavřela jej scéna, kterou balet začal. Představitelé smrti drželi nad hlavou mrtvého Romea, Julii, Merkucia a Tybalta.
Choreograf Smirnov-Golovanov vsadil na klasické pojetí Romea a Julie, jeho choreografie byla zaměřena hodně na pantomimická gesta a baletní prvky v některých scénách ustupovaly do pozadí. Nápadité byly duety Romea a Julie. Zajímavým inovujícím prvkem byly postavy představující smrt. Pojetí Smirnova klade velký důraz na herecké ztvárnění hlavních postav. Představitelka Julie vynikala jak technickým, tak hereckým výkonem, měla kultivovaný taneční projev. Romeo působil příliš naivně, za Julií herecky zaostával. Představení Romea a Julie v podání Moscow City Ballet bylo zajímavou podívanou, ale zaměřenou spíše na laického diváka než na baletně vzdělané publikum.
Foto: Vladimir Pomortzeff

Hostování baletu ND v Rusku a Portugalsku

3. listopadu 2007 v 19:22 Postřehy
Balet Národního divadla v Praze čeká do konce tohoto roku řada hostování v zahraničí. První zájezd této sezóny se uskutečnil do Jekatěrinburgu (bývalý Sverdlovsk), kde vystoupili přední sólisté Národního divadla 15. listopadu u příležitosti slavnostního zakončení výstavy s názvem Čajkovskij v Čechách. Tereza Podařilová a Michal Štípa tančili v sále dětské filharmonie známé Pas de deux z 2. jednání Labutího jezera a Balanchinovu choreografii Čajkovskij, Pas de deux.
Organizátoři jim však nepřipravili zrovna ideální podmínky. Michal Štípa podotýká: "Měli jsme mít jeviště 10 x15 metrů, ale den před odletem jsme se dozvěděli, že bude jen 10 x 5 metrů. Na takovém prostoru jsme nemohli tančit to, co jsme měli nazkoušené. Proto nám nakonec přislíbili, že budeme vystupovat v jiném větším sále.
Cesta trvala do Jekatěrinburgu sice jen přes čtyři hodiny, ale je tam další časový posun o 4 hodiny dopředu. Cítili jsme se proto po cestě hrozně unavení. Po ubytování na hotelu nám ukázali organizátoři jeviště, na kterém jsme měli tančit, ale bylo o hodně menší než nám slíbili. To bylo pro nás nepřijatelné. Vymysleli tedy, že budeme vystupovat na místě, kde mělo sedět publikum. Na parkety nám natáhli baletizol. Měli jsme sice větší prostor pro tanec, ale podlaha byla tvrdá a klouzalo to, takže jsme z toho neměli dobrý pocit, ale zvládli jsme to. Publika složeného především z diplomatů se sice do sálu moc nevešlo, ale představení se jim líbilo."
Hostování v Jekatěrinburgu bylo pro sólisty ND zajímavou zkušeností, protože byli v Rusku poprvé.
Soubor baletu Národního divadla v Praze také vystoupil 20. října v Lisabonu na pozvání festivalového výboru Companhia de Teatro de Almada a ve spolupráci s portugalským bohemistou Františkem Listopadem.
Večer byl komponovaný z choreografií Jiřího Kyliána Petite Mort, Tomáše Rychetského Bezpředmětná křehkost a Petra Zusky Les Bras de Mer a Mariin sen. Tančili Nikola Márová, Klára Kutilová, Ivanna Illyenko, Zuzana Susová, Lubor Kvaček, já, Radek a Jiří Vrátilové, Tomáš Rychetský. Sólovou roli Marie ztvárnila Nikola Márová. Se souborem byl i baletní mistr Jan Kodet.
Michal Štípa o hostování v Lisabonu říká: "Diváci byli skvělí, hodně vřele reagovali na Mariin sen a líbil se jim také Les bras de mer. Hostování v Portugalsku bylo příjemné. V letadle sice nebylo jídlo a ubytování v hotelu nebylo moc dobré, ale v Lisabonu to vykompenzovalo teplo, bylo tam 27 stupňů. Dopoledne i večer jsme leželi na pláži. Oceán byl sice studený, ale stejně jsem se vykoupali. Ráno jsme také viděli výlov ryb na pláži, což bylo zajímavé."
Mariin sen
Foto: archiv ND