citát: "Balet je pro mě vším."

Duben 2008

Fantom zavítá do Státní opery

12. dubna 2008 v 12:50 | lt |  Balet
Nový balet Libora Vaculíka Fantom opery bude mít světovou premiéru 10. dubna ve Státní opeře Praha. Hudbu k romantické love story vytvořil Petr Malásek, který spolupracuje s Liborem Vaculíkem na tanečním představení již podeváté. Autorem výpravné scény, které dominují malované kulisy, je scénograf Martin Černý. Spolu s kostýmní výtvarnicí Ľudmilou Várossovou vytvořili scénu a kostýmy již pro Labutí jezero, které mělo premiéru v SOP před rokem.
Námětem pro balet se stal román Fantom opery Gastona Lerouxe. "Kniha má nosný děj, který se dá převést do taneční formy. Zároveň mi přišlo zajímavé inscenovat příběh ze zákulisí operního domu právě ve Státní opeře. Fantom je pohádka, romantická love story. Lákalo mě právě to, že umožňuje pracovat s fantaskními motivy a dramatickými zvraty. Divák by se neměl ani chvilku nudit," uvedl choreograf a režisér inscenace. Příběh diváka zavádí do baletního světa, kdy tajemný Fantom zasahuje ze svých katakomb do příprav baletu Giselle v Pařížské opeře. Zkušená primabalerína Charlotta se při zkoušce zraní a vedení souboru nezbývá, než nabídnout její roli mladičké baletce Christině. Ta nabídku přijímá a její výkon nadchne nejen diváky a hraběte Raoula de Chagny, ale především Fantoma, který je ochoten udělat pro svou lásku Christine cokoliv. Vášeň, žárlivost a láska kulminují v dramatickém finále v tajemných katakombách.
Libor Vaculík je s prací souboru spokojený. "Spoléhám především na opory souboru Ondřeje Novotného, Ivu Povrazníkovou a především Annu Ščekalevu. Ostatní, i když nezkušení tanečníci, jsou technicky dobře disponovaní, takže věřím, že se jim podaří proniknout do mého stylu," komentoval choreograf.
Roli Christiny Daaé ztvární Zuzana Hvízdalová a Thais Martins, tajemného Fantoma Richard Hlinka a Jan Seitl. Raoula de Chagny zatančí Ondřej Novotný a Jan Gebauer, komickou roli Charlotty ztvární Anna Ščekaleva a Iva Povrazníková. Státní opera pozvala na hostování do hlavních rolí také Nikolu Márovou a Alexandre Katsapova, první sólisty Národního divadla v Praze. "Příjemně mě překvapilo, že mě Libor Vaculík vybral do role Christiny. Zkoušky, které jsme s ním zatím měli, proběhly všechny bez problémů, dokonce se při nich i zasmějeme," řekla Nikola Márová.
Balet Libora Vaculíka s filmovou muzikou a výpravnou scénou je určen nejen pro baletní nadšence, ale i pro náročné nebaletní diváky.
Foto: © Státní opera Praha, Irena Vodáková

Rozhovor s vítězi ceny Thálie 2007, Nikolou Márovou a Michalem Štípou

5. dubna 2008 v 19:09 | lt |  Balet
Vítězi letošní ceny Thálie v kategorii balet, pantomima a jiný tanečně-dramatický žánr se stali Nikola Márová, primabalerína ND a Michal Štípa, sólista baletu ND. Rozhovor jsem s nimi natočila den po vyhlášení v jejich oblíbené kavárně blízko pražského Národního divadla. Oba byli velmi příjemní a navíc z nich čišela radost a spokojenost z dosaženého úspěchu.
Jste taneční partneři a také kamarádi. Co tomu říkáte, že jste dostali Thálii oba dva?
Michal:
Je to úplně báječné. V každém případě jsme si řekli, že ať cenu dostane jeden nebo druhý, oslavíme to. V den vyhlášení ta možnost nebyla, protože jsme byli pořád v obležení, dnes tančím Romea, proto jsem moc oslavovat nemohl. Člověk do poslední chvíle neví, jestli Thálii dostane. Může se jen dohadovat, ale to je všechno.
Nikola: My jsme si to určitě přáli. Doufali jsme, ale zároveň jsme si říkali, že to třeba nevyjde.
Jak se cítíte po druhém ocenění Thálie? Je to jiný pocit než po prvním?
Michal: Je to úplně stejné jako poprvé. Jak řekli moje jméno, zaradoval jsem se, šel si pro cenu, ale jak mi ji Adélka Pollertová předávala a gratulovala mi, hrozně mě to dojalo. Musel jsem ji chvilku obejmout, abych to překonal, měl jsem slzy na krajíčku. Pak jsem šel k děkovacímu stolku, tam už jsem se vzchopil a měl jsem proslov. Když jsem sešel ze schodů a přicházel ke stolu, zase na mě dolehlo dojetí, člověk nad sebou nemá žádnou kontrolu, jsou to obrovské emoce. To jsem měl i při první Thálii.
Jak se cítíte po prvním ocenění Thálie?
Nikola: Cítím se skvěle, jednak proto, že jsem ocenění získala a také jsem ráda, že je to za mnou. Byla jsem hrozně nervózní, o to je hezčí, že jsem cenu dostala. Teď se cítím samozřejmě krásně.
Myslíte si, že teď po získaní druhé ceny Thálie se pro vás něco změní profesně, že byste mohl být jmenován prvním sólistou?
Michal: To nezáleží na mně. To vypovídá za všechno.
Foto: Hana Smejkalová
Budou si vás ostatní tanečníci nebo choreografové víc vážit?
Nikola: Myslím, že ne, všechno záleží na tom, jak budu dál tancovat. Jestli budu tancovat lépe, budou si mě vážit, ale nesmím povolit a myslet si, že když mám Thálii, už se nemusím snažit.
Myslíte si, že si všímají tohoto ocenění také významné taneční scény v zahraničí? Pozvou vás třeba na hostování?
Michal: Thálie je v Česku prestižní cena, ale v zahraničí není známá jako třeba Phillip Morris. V životopisu ji napsanou mám, v zahraničí to pro ně znamená, že jsem dostal nějakou cenu.
Nikola: Pokud chce nějaký soubor pozvat tanečníka na gala koncert, chce vidět ukázky, jak tančí. Životopis vypadá určitě lépe, když jsou tam nějaká ocenění. Ale myslím, že by neměly vliv na to, aby mě někam pozvali.
Obdržela jste cenu za hlavní roli Odetta/Odilie v baletu Labutí jezero. Co pro vás tato role znamená?
Nikola:
V rozhovoru pro časopis Thálie jsem již na tuto otázku dávala odpověď, že to byla moje vysněná role už od školy, která se mi splnila. Vždycky jsem chtěla tančit Labutí jezero. Tenkrát jsem si říkala, že není možné, aby mi to někdy vyšlo, je to takový můj splněný sen. Do dneška si myslím, že je Labutí jezero měřítko, vrchol klasického baletu. Ač se to po výrazové stránce nezdá, protože se tam nemusí moc hrát, je v této roli výraz velmi důležitý. Jsem ráda, že jsem Thálii získala za tak pro mě náročnou roli.
Obdržel jste cenu za hlavní roli On v baletu Sólo pro tři, co pro vás tato role znamená?
Michal:
Když jsem tuto roli začal studovat, měl jsem s ní velký problém, než jsem se všechny kroky naučil. Měl jsem někdy stavy, že jsem s tím chtěl praštit, protože mi to nešlo. Další věc byla naučit se písničku Brela, u toho jsem byl taky vzteklý. Proto jsem při předávání ceny moc děkoval přátelům, kteří mě podrželi, věřili mi, a to mě drželo nad vodou. Taky Petr Zuska měl se mnou velkou trpělivost a za to mu opravdu děkuji. Kdyby nebyl trpělivý, nezvládl bych to. Klasiku v pohodě chytám rychle, ale u moderny je to těžší, než se naučím kroky, je to hrozné. Také Saša Katsapov mi v nastudování role pomohl. Velice si vážím toho, že jsem Thálii dostal za tuhle roli, znamená to pro mě opravdu hodně.
Máte ve svém repertoáru širokou škálu rolí. Je ještě nějaká, kterou byste rád(a) tančil(a)?
Nikola:
Určitě by to byla Julie, kterou jsem si přála vždycky tančit, což mi ušlo díky operaci slepého střeva. Julie je ale omezená věkem, ve čtyřiceti mně do ní nikdo neobsadí. Nevím, kdy bude na repertoáru nový Romeo a Julie a myslím, že se mne tahle možnost už nebude týkat. Uvidíme, třeba bude příležitost zatančit si Julii v jiném divadle.
Michal: Těch rolí, které mám na repertoáru, je opravdu hodně. Zrovna jsem o tom přemýšlel, že mě teď začalo bavit tancování na písničky, to není taková klasická muzika. I když Čajkovského miluji, písničky mně daleko víc vyburcují, protože mám rád zpěv. Jednu dobu jsem se zpěvu věnoval a vím, že by mne asi bavil víc než tancování, tak se mi to kloubí s tím nesplněným.
Foto: Hana Smejkalová
Na jakou novou roli se v blízké době těšíte?
Michal:
Jsem teď obsazen do Mats Ekovy Carmen, dělám tam Escamilla. Myslím, že to bude velmi zajímavá práce. Jsou tři obsazení.
Nikola: Nejsem obsazená do role Carmen, ale do role M, tak se těším hlavně na spolupráci s choreografem. Za rok máme premiéru Labutího jezera, bude pro mě zajímavé nové zpracování.
Tančíte v klasických i moderních baletech. Je vám bližší klasika nebo moderna?
Michal:
Mám klasiku moc rád, ale je v ní vidět každý detail, který se nepovede, v moderně se to nepozná, tam to jde udělat trošku jinak, pozná to samozřejmě choreograf nebo pedagog. Moderna je tvůrčí v tom, že to jiné. Samozřejmě je moderna a moderna. Nesnáším tancovat do ticha, potřebuji hudbu a nesnáším improvizace. Když je hezká muzika, tak je to o něčem jiném.
Nikola: Bližší je mi jednoznačně klasika, protože jsem ji studovala na konzervatoři osm let, moderna se tak úplně nerozvíjela, i když jsme ji samozřejmě taky měli. To neznamená, že ji mám radši. Jsem ráda, že jsem v souboru, který má na repertoáru jak modernu, tak klasiku i neoklasiku. Vím určitě, že bych nechtěla skončit jenom u klasiky. Neříkám, že by mě to přestalo bavit, ale určitě je pro mě zajímavější střídat styly.
Thálie je u nás nejvyšší ocenění. Je ještě něco, čeho byste chtěl(a) v kariéře tanečníka /tanečnice dosáhnout?
Michal:
Chtěl bych dosáhnout prvního sólisty, to je pro mě meta, kterou bych nyní chtěl. Co se stane, jestli to bude a kdy, záleží na okolnostech. Každé ocenění je pro člověka takové pohlazení, že svou práci dělá dobře, je to příjemné.
Nikola: Mohlo by se zdát, že už jsem po těchto stránkách všeho dosáhla. Samozřejmě, kdyby přišla další Thálie, neodmítla bych ji. Ráda bych dostala nějaké zajímavé role, abych měla možnost poznat co nejvíc dobrých choreografů a choreografií. To je asi tak všechno. Spíš aby také osobní život stál zato, nejen kariéra.
Děkuji za rozhovor a gratuluji k cenám Thálie
Foto: Hana Smejkalová

Daria Klimentová, po světě na špičkách

5. dubna 2008 v 16:21 | lt |  Balet
Česká televize uvede 6. dubna ve 20 hodin dokumentární film s názvem Daria Klimentová, po světě na špičkách. Hodinový snímek o primabaleríně Anglického národního baletu natáčel režisér Martin Kubala více než rok a představil ji nejen jako tanečnici, ale také jako civilního člověka.
Daria Klimentová se začala věnovat baletu v pěti letech. Po absolvování konzervatoře získala angažmá v Národním divadle v Praze a po půl roce se stala sólistkou. Po tříleté domácí zkušenosti a vítězstvích na mezinárodních soutěžích přijala nabídku Cape Ballet Company v Kapském městě, kde působila rok jako první sólistka. Poté tři sezóny působila ve Scottish Ballet v Glasgow a nakonec zakotvila v English National Ballet v Londýně. Její angažmá trvá již jedenáctou sezónu. Jako primabalerína této scény premiérově tančí veškerý klasický repertoár a nazkoušela více jak třicet postav.
Martin Kubala doprovázel Dariu Klimentovou při zkouškách, představeních i zájezdech. Zavedl tak diváky do prostředí Anglického národního baletu, na Taiwan, na Tenerife, do Versailles v Paříži, do baletních sálů Národního divadla v Praze a na další zajímavá místa. V dokumentu také představil další aktivity, kterým se mimořádná tanečnice věnuje. Je úspěšnou fotografkou a každé léto vede v Praze vlastní Mezinárodní mistrovské kurzy pro talentované tanečníky.
Režisér zachytil v dokumentu nejen pestré okamžiky ze života tanečnice, ale poodhalil i její soukromí. Daria Klimentová hovoří o své rodině, jež ji vždy podporovala, o své dceři Sabince, která je pro ni tím nejcennějším, a samozřejmě o své lásce k baletu. V dokumentu jsou také zachyceny rozhovory s významnými pedagogy a tanečníky - s Davidem Wallem, Ottou Bubeníčkem, Vlastimilem Harapesem či Dmitri Gruzdyevem. Všichni si spolupráci s Dariou Klimentovou pochvalují a považují ji za jednu z nejtalentovanějších tanečnic Anglického národního baletu.
Martinovi Kubalovi se podařilo vytvořit věrný obraz naší nejlepší baletky, skromné a příjemné mladé ženy, které sláva nestoupla do hlavy a své postavení na výsluní denodenně potvrzuje neúnavnou prací. Daria Klimentová v dokumentu sice říká: "Moc si přeji, aby už filmování skončilo, všechno bylo hotové a já mohla jít domů," přesto se nakonec rozhodla dál s Martinem Kubalou spolupracovat. Režisér o ní bude natáčet časosběrný dokument dalších pět let.


Soubor baletu ND na Dance Salad Festival

4. dubna 2008 v 14:46
Balet Národního divadla v Praze poprvé za svou historii hostoval v USA. Celkem 14 členů souboru vystoupilo ve dnech od 20. do 22. března 2008 na mezinárodním tanečním festivalu Dance Salad Festival. Festival představil během tří dnů divákům špičkové tanečníky a choreografy z USA, Kanady, Německa, České republiky, Číny, Nizozemí a dalších zemí. "Bylo tam spousty významných tanečníků, největší zážitek pro mě bylo setkání s tanečníky od Kyliána, bývalým souborem NDT III, nyní Paradox On, který na festivalu vystupoval s BIRTH-DAY od Kyliána. S Paradox On jsme i zkoušeli a trénovali, což byl úžasný zážitek," svěřila se Nikola Márová, primabalerína ND.
Každé představení festivalu se skládalo z mozaiky drobnějších děl, která tvořila jednotný celek. Soubor baletu ND pod vedením Petra Zusky představil v Americe ryze českou tvorbu z dílny legendárního Jiřího Kyliána (Stamping Ground) a Petra Zusky (Mezi horami a Mariin sen). Všechna představení se uskutečnila ve Wortham Center, které má velkou scénu jako pražské Národní divadlo. "Americké publikum bylo mnohem živější než české, často volalo bravo, reagovalo na jednotlivé výstupy a nejvíce se smálo při Mariinu snu," pochválila publikum Nikola. "Festivalové publikum bylo velice pozorné a bylo vidět, že tanci rozumí," dodal Alexandre Katsapov, první sólista baletu ND.
Pražskému souboru se v USA moc líbilo. "Bylo to až překvapivé, čekal jsem totiž, že budu z pobytu otrávený, ale prostředí bylo příjemné a organizace na výborné úrovni," řekl Alexandre. "Bydleli jsme v luxusním hotelu a kdykoliv jsme potřebovali někam jet, přistavili nám auto. Byl to jeden z nejlépe organizovaných zájezdů, kde jsem byla," doplnila Nikola, "škoda jen, že jsme neměli čas jezdit na výlety. Chtěli jsme navštívit New York, podívat se do NASA nebo na rodeo. Jenom pár lidí ze souboru se bylo podívat v zoologické zahradě, ale to bylo poslední den, kdy jsme byli už hodně unavení a dali přednost spánku." "Cesta byla totiž tak vyčerpávající a šesti hodinový časový posun tak znatelný, že jsme ho ještě několik dní po návratu nemohli rozdýchat," vysvětlil první sólista.
Naši tanečníci měli z týdenního pobytu v Houstonu také zajímavé zážitky. Jeden humorný se stal Alexandrovi přímo v letadle: "Objednal jsem si během cesty pivo a steward mě poprosil o průkaz. Řekl jsem mu, jestli si dělá legraci, že mi je 33 let. Nevěřil mi a musel jsem průkaz ukázat. Strašně si mi pak omlouval a pivo už nechtěl zaplatit". Další zážitek, který se stal členovi souboru při posledním představení, už rozhodně veselý nebyl. "Lubor Kvaček si při Mariinu snu natrhl šlachu. Křuplo to na celé divadlo, dokulhal k lavičce a do zákulisí signalizoval, že nemůže dál pokračovat. Naštěstí se Saša Kysil, který dělá druhé obsazení, díval ze zákulisí, ihned se oblékl do kostýmu a vběhl na jeviště," rozpovídala se Nikola, " byl to velmi nepříjemný zážitek, protože Lubora okamžitě odvezli do nemocnice, ale operovali ho až v Praze ."
Pobyt v Americe byl pro tanečníky ND zajímavou profesní zkušeností, vystoupili na mezinárodním tanečním festivalu a setkali se špičkami ze světa tance.
Foto: web