citát: "Balet je pro mě vším."

Listopad 2008

Síla zjevu – Nikola Márová

7. listopadu 2008 v 10:54 | lt |  Balet
Oblíbeným kostýmem Nikoly Márové, první sólistky Národního divadla v Praze, je balerína černé labutě Odilie, která je zlatě zdobená a ušitá z černého sametu, ale přitom pohodlná. V civilu nosí Nikola ráda jak elegantní, tak sportovní oblečení, záleží na její momentální náladě. Oblečení nakupuje především v cizině, kam často jezdí s Národním divadlem hostovat. Letošní léto strávila pracovně na Taiwanu, kde si obnovila skoro celý šatník. Za výhodné ceny si tam pořídila nádherné, kvalitní oblečení, včetně svatebních šatů a snubních prstýnků.

1. Dámská košile - Zara
Dlouho jsem sháněla košili, aby byla elegantní a nepůsobila pánsky, až jsem v Zaře objevila tuto bílou s modrým a zeleným proužkem. Byla poslední, skvěle mi padla a nyní je moje oblíbená. Mám ještě další v lososové a pak v modrobílé barvě značky Esprit. Častěji ale
nosím topy a trička s krátkým i dlouhým rukávem.
2. Džíny - Pepe Jeans
Džíny mám z Paláce Flóra, poblíž kterého jsem dlouho bydlela. Jednou mi skončila dříve zkouška, proto jsem tam zamířila do svého oblíbeného obchodu Pepe Jeans. Při každé návštěvě si v něm koupím nějaké kalhoty, protože mi tato značka skvěle sedí. Tentokrát jsem si vybrala vytoužené šedivé džíny, které mají úzký střih a mohu je nosit do kozaček.
3. Kozačky - Camosci
Cestou do práce jsem chodila kolem jednoho obchodu s italskou obuví na Václavském náměstí. Vyhlédla jsem si tyto krásné ale drahé kozačky. Měla jsem štěstí, že je hodně zlevnili, a tak jsem si je mohla koupit. Přestože mají docela vysoký podpatek, jsou velmi pohodlné a mohu si je vzít i v den, kdy mě čekají náročné zkoušky.
Boty jsou mou velkou slabostí, vlastním jich asi sedmdesát párů a všechny nosím, z toho deset párů lodiček mám do divadla, protože jako tanečnice do něj často chodím. Nosím všechny barvy bot a potrpím si na to, aby mi ladily s kabelkou.
4. Kabelka - Kenzo
Dal mi ji manžel k narozeninám, udělal mi s ní velkou radost. Je značky Kenzo, což je především jeho oblíbená značka a teď už i moje.
Na kabelky stejně jako na boty nedám dopustit. Dříve jsem si ke každému páru bot kupovala kabelku, nyní si už levné nekupuji a raději si ušetřím na jednu kvalitní. V mém šatníku najdete kabelky značky Emporio Armani, Kenzo a moje nejskvělejší perla je větší modrozelená Diorka.
5. Náušnice
Náušnice jsou z bílého zlata, osázené tanzanity, modrými drahokamy s fialkovým odstínem pocházející z Tanzanie. Moc se mi líbí stejně jako ostatní moje náušničky. Mám však jedny, které jsou mému srdci nejbližší, pecičky ze žlutého zlata, které mám od narození a stejné má i moje maminka.
6.Korále
Darovala mi je k Vánocům přítelkyně mého bratra. Mají černé a zelené kameny z křišťálu, proto si musím dát pozor, abych je nerozbila. Ještě mám jedny temně fialovovínové. Oboje jsou krásné, ale jsou jediné, které mám. Více nosím řetízky, mám oblíbené dva, jeden je z bílého zlata a druhý, který jsem dostala od maminky k osmnáctinám, je spletený do copánku ze žlutého zlata.
7. Prstýnky
Snubní prsten mám z Tchai-wanu. Je vyrobený z platiny v Japonsku. Původně jsme se chtěli s přítelem, nyní manželem, vzít v létě na Tchai-wanu, ale v České republice by nebylo manželství uznané, tak jsme měli svatbu v Praze týden po návratu domů.
Druhý prsten je z bílého zlata osázený diamanty. Byl to dárek k narozeninám. Mám víc prstýnků, hlavně z bílého zlata, které jsem si oblíbila víc než žluté. Většina mých šperků jsou dárky, sama si je kupuji jen výjimečně.
8. Hodinky - Rado
Jsou velmi zajímavé. Mají pouzdro ze speciální nerozbitné hi-tech keramiky. Sklo na ciferníku je vyrobeno ze safíru a je nepoškrabatelné. Mám sedmery hodinky, většinou je dostávám od manžela, nosím například značky Swatch, Tissot nebo Folli Follie. Preferuji elegantní hodinky, ale mám i dvoje sportovní, aby se mi hodily k pohodlnému oblečení.
Foto: Tomáš Krist

Jak netrávili sólisté Národního divadla prázdniny odpočinkem

7. listopadu 2008 v 10:39 | lt |  Balet
Přední sólisté baletu Národního divadla v Praze netrávili divadelní prázdniny odpočinkem, ale hostovali od 6. července do 20. srpna na Taiwanu, kde se představili v baletu Dáma s kaméliemi.
Do hlavních rolí obsadil Allen Yu, choreograf tohoto baletu, Nikolu Márovou, Michala Štípu a Alexandra Katsapova. Allen Yu působí od roku 2001 jako baletní mistr a choreograf Grazer Oper a od roku 2003 je uměleckým ředitelem Chamber Ballet Taipei, jehož soubor sestavuje vždy jen pro svou letní produkci. Letos si jako hostující hvězdy vybral naše tanečníky. "Na jaře mě Allen Yu oslovil, jestli bych mu poslala své promo DVD, že by chtěl se mnou spolupracovat. Ptal se mě na dalšího sólistu, proto jsem mu poslala také prezentaci Saši. Obě se mu líbily, obsadil mě tedy do role pařížské kurtizány Marguerite a Sašu do role barona, který je do Marguerite beznadějně zamilovaný," vypráví Nikola, "Armanda, její osudovou lásku, měl ztvárnit sólista baletu Slovenského národního divadla Roman Novitzky, ale měl vážný úraz s achillovkou, tak místo něho dostal roli Michal. Armandova otce tančil Daniel Cimpean, bývalý sólista Darmstadt Staatstheater."
Verze Dámy s kaméliemi od choreografa Allena Yu vychází ze stejnojmenného románu Alexandra Dumase mladšího. Hudebním podkladem k této inscenaci je devět známých oper Giuseppe Verdiho a upravil ho Allen Yu spolu s Antony Hermusem, hostujícím dirigentem baletu Dáma s kaméliemi. Tento tříaktový balet je založen na principech neoklasické taneční techniky. "Je hodně výrazový a výpravný, měli jsme krásné kostýmy, můj byl podobný stylu Taťány v Oněginovi v třetím jednání. Soubor měl kostýmy hodně barevné, ale k čínskému stylu se hodily," pokračuje Nikola Márová.

Workholik Allen Yu
Dámu s kameliémi začali naši sólisté zkoušet hned druhý den po příjezdu. A na plno. "Zkoušení bylo hodně náročné, začínali jsme na sále v devět hodin ráno, ale vstávat jsme museli poměrně brzy, protože cesta do zkušebny trvala hodinu. Navíc už ráno bylo 32 stupňů, přes den 35 a víc ve stínu a velké vlhko. Naštěstí byla v hotelu a na sále klimatizace. Zkoušeli jsme s Allenem Yu do pěti odpoledne. Je to příjemný člověk, ale velký workholik. Chtěl po nás například některé variace opakovat nesčetněkrát, nebo jsme měli prostorovou zkoušku na jevišti a celý balet jsme projížděli třikrát za sebou, nejdříve číslo po čísle, pak s nahrávkou a nakonec znovu s orchestrem. U nás v Česku by se to nemohlo stát, protože tolik hodin bez přerušení není možné zkoušet, byli jsme pak dost unavení," podotýká Saša. S prázdninami to většinu času mělo málo společného. "Jinak nám ale vycházel Allen Yu vstříc a na jeho choreografii se dobře tančilo. Některé soboty jsme měli s ním a ostatními členy souboru Masterclassy. S taipeiskými tanečníky jsem měl výbornou zkušenost, byli velmi vstřícní a milí, také nás provázeli po městě. Většina z nich byla absolventy školy, nebo ze stáží v zahraničí," dodává Michal. Nastudování baletu za tak krátkou dobu bylo pro mladý baletní soubor velmi obtížné. Díky odhodlání tanečníků a tvrdým tréninkům s choreografem to sbor zvládl.

Michal Štípa: Velkým zážitkem bylo pro mě jíst hada.
I přes náročné zkoušky stihli Nikola, Saša a Michal poznat Taipei i tamější kulturu, a to především v noci a o víkendech. "Noční Taipei je moc zajímavé město. Několikrát jsme navštívili Night Market, obrovské trhy, kde se prodává nejrůznější zboží a připravují jídla od večera až do rána. Měli tam také hady a želvy, které na požádání zabili a upekli, nebo uvařili polévku. Velkým zážitkem pro mě bylo jíst hada, který chutnal asi jako kuře. Dal jsem si také hadí krev s alkoholem, ta chutnala jako švestková šťáva," popsal své zážitky Michal. Jeho společníci si jako přesvědčení vegetariáni takové speciality odpustili. Shodli se ale na tom, že jídlo na Taiwanu je levnější než u nás, nejméně o třetinu. A protože o spotřebním zboží to platí dvojnásob, vydávali se společně také na nákupy oblečení a obuvi. Většinu pak poslali do České republiky samostatně poštou.
"Z taiwanské kultury jsme se zaměřili hodně na chrámy, které jsme navštívili snad všechny. Co se mi ale nelíbilo, že vedle chrámu stála většinou nějaká stará ošklivá budova. Byli jsme také na střeše nejvyšší budovy světa, mrakodrapu Taipei 101, jehož výška s anténou je 508 metrů. Byl to krásný pohled, když člověk viděl celé Taipei jako na dlani," popisuje dojmy z taiwanské kultury Nikola a pokračuje: "Místní zvyky jsme měli možnost poznávat na každém kroku, například při návštěvě kadeřnictví. Kluci se rozhodli, že se nechají ostříhat, naštěstí to dopadlo dobře a slušelo jim to. Já jsem se ostříhat neodvážila, tak mi jen umyli hlavu a k tomu patřila i její masáž, která byla bezvadná. Podávali nám také sušenky a čaj. Pak jsme absolvovali čínskou masáž. Nebylo to příjemné, byla hodně tvrdá. Myslela jsem, že hodinovou masáž ani nevydržím."



Diváci volali bravo a tleskali vestoje
Čtyři a půl týdne studování baletu uteklo jako voda a premiéra byla za dveřmi. "Po intenzivním zkoušení jsme se už na premiéru, která se měla konat v Tainanu, těšili. Přípravy na premiéru byly hektické. Měli jsme jen čtyři zkoušky na jevišti, což je velmi málo, v Národním divadle zkoušíme třeba tři týdny. S orchestrem jsme měli jen dvě zkoušky, to je jako nic. Problém byl také v tom, že na jevišti byl nový baletizol, který hodně drhl, že jsme nemohli skoro točit piruety. Trochu se do premiéry ošoupal a pak už to šlo dobře," popisuje přípravy před premiérou Saša.
"Z premiéry jsme byli hodně nervózní, ale dopadla skvěle. Hlediště pro 2000 diváků bylo zcela vyprodané, Chimei Philharmonic Orchestra, který nás doprovázel, byl vynikající a aplaus na závěr obrovský," říká Michal Štípa. Slavnostní premiéra se pak konala v Metropolitan Hall v Taipei a natáčela ji taipeiská televizní stanice. Zúčastnili se jí prezident a ministryně kultury této ostrovní země. "Mediální zájem o Dámu s kaméliemi byl opravdu nevídaný ve srovnání s popularizací baletu v Česku. Také publikum bylo oproti českému mnohem vřelejší. Diváci po skončení představení volali bravo a tleskali ve stoje, což bylo pro nás velkým oceněním," vylíčila atmosféru premiéry Nikola. Kvalitu orchestru ocenili tanečníci v obou divadlech, zejména v Tainanu. Hudebníci hráli na nástroje značky Chimei, které patří ve světě k nejlepším. Zvuk drahých nástrojů, typická asijská disciplína a muzikálnost umělců udělaly z produkce nevšední umělecký zážitek jak pro diváky, tak i pro samotné interprety.
Také Allen Yu byl s premiérami spokojený, spolupráci se sólisty Národního divadla si nemohl vynachválit. O našich tanečnících hovořil v místním tisku v superlativech: "Nikola, Misha a Alexandre jsou v Praze velkými hvězdami. Pas de deux, které tančila Nikola a Misha, jsem vytvořil technicky obtížné speciálně pro ně, protože zvládnou vše, co chci. Nikola je neuvěřitelná, její technika a výraz jsou dokonalé." Kritiky v novinách hodnotily výkony našich tanečníků velmi kladně a Dámu s kaméliemi jako nejlepší balet, který zatím Allen Yu za svého působení v Taipei uvedl.
Příští letní sezónu chystá Allen Yu opět nový balet a mluvil již s našimi tanečníky o další spolupráci. Nikola, Saša a Michal jsou ale nyní rádi, že už jsou doma v Česku, a připravují se na další sezónu v Národním divadle.

Foto: soukromý archiv