citát: "Balet je pro mě vším."

Leden 2009

Oblíbené místo Adély Pollertové a Pavla Šnajdra

6. ledna 2009 v 10:54 | lt |  Postřehy
Adéla Pollertová
Letos jsem si nejvíce odpočinula na dovolené ve Spojených státech. Jeli jsme s přítelem autem z Los Angeles do New Yorku, takže jsme během 42 dní procestovali celkem 38 měst, 22 států a ujeli 8 000 mil. Zastavili jsme se například v Nashvillu, New Orleansu nebo Memphisu, kde jsme navštívili Graceland Elvise Presleyho, kde strávil většinu života. Je to obrovská atrakce pro turisty, ale já jsem to brala jako kultovní místo. Krásně jsem si během cesty vyčistila hlavu. V Americe se mi moc líbilo, protože ráda poznávám nové kraje a hlavně jsem tam byla se svým přítelem, což náš vztah ještě prohloubilo.

Pavel Šnajdr, dirigent Státní opery
Kam se stále rád vracím a cítím se doma, jsou Tuřany v Brně, odkud pocházím. Od malička jsem byl v kontaktu s přírodou, protože jsme měli velkou zahradu a polnosti. Také jsme chovali domácí zvířata, o které jsem se také svým dílem staral.
Mojí srdeční záležitostí je Českomoravská vysočina kolem Žďáru a Nového města na Moravě. Jezdíval jsem tam od dětství s rodiči, buď na běžky nebo za turistikou. V okolí Plzně, kde nyní bydlím, jsem si také našel pár oblíbených míst, kde se mohu projet na kole, snažím se vždy ujet ze silnice do lesa a vnímat krásu přírody, což je pro mě to nepodstatnější.
Foto: Archiv Divadla J. K. T. Plzeň

Poslední večeře – sólistka baletu ND Adéla Pollertová

6. ledna 2009 v 10:43
Které jídlo byste si dala, kdyby mělo být vaše poslední?
Na poslední večeři bych zvolila něco tradičního, jídlo, které má určitou historickou hodnotu.
Pokud je mi známo, Dalimil před popravou pojedl suchý pecen a odstátou vodu, Jan Lucemburský než něco výživné zeminy z pole od Kresčaku, Jan Hus několik soust plamenných jazýčků, Herodes mladé, ale opravdu mladé jehněčí a Kurt Cobain dvojnásobnou dávku heroinu. Osobně bych však volila skutečnou klasiku, tedy jedině hořké byliny namočené v octě, ořechy, hrozinky a fíky, džbán vína, sůl a nekvašený chléb. A neměl by chybět beránek!
Foto: Radovan Šubín
www.lidovky.cz

Louskáček rozesmál rakouské publikum

2. ledna 2009 v 19:25 | lt |  Balet
Letošní sezóna baletu Národního divadla v Praze je nabitá zájezdy do zahraničí. Již dva týdny po hostování v Athénách má za sebou soubor baletu další úspěšný zájezd, tentokrát v rakouském St. Pöltenu. Ve dnech 13. a 14. prosince vystoupil v koncertním centru Festspielhaus s oblíbeným vánočním baletem celkem třikrát. Balet Národního divadla hostoval s inscenací Louskáček - Vánoční příběh již minulý rok ve finském Tampere, kde jím bylo publikum zcela nadšeno.
Louskáček v choreografii Youri Vàmose měl v Národním divadle premiéru před čtyřmi lety. Příběh se odehrává v 19. století v Londýně a vypráví o kouzlu Vánoc, které proměňuje povahy lidí. Tento půvabný balet je každoročně v Národním divadle beznadějně vyprodaný a stejně tak tomu bylo ve Festspielhausu s kapacitou 1079 diváků. "Sál byl opravdu veliký, ale jeviště bylo pro "našeho Louskáčka" malé, široké sice dost, ale velmi mělké. Měli jsme tak málo místa, že jsme se na něj při některých scénách vůbec nemohli vejít. Například při valčíku jsem musela ustoupit úplně na okraj pódia, abych tanečníkům nevadila. Představení tak bylo pro nás náročnější," podotýká Nikola Márová, představitelka Víly Vánoc.
V St. Pöltenu hostoval téměř celý soubor. Ve třech představeních se vystřídala dvě obsazení. V hlavních rolích zatančila Zuzana Susová a Adéla Pollertová jako Klárka, Michal Štípa a Jiří Kodym ztvárnili Louskáčka. V dalších hlavních rolích vystoupili Alexandre Katsapov, Viktor Konvalinka, Nikola Márová a Klára Kutilová. Baletní soubor doprovázel Severočeský symfonický orchestr Teplice. "Orchestr hrál nádherně, slyšeli jsme nástroje, které jsme ještě neslyšeli. Vedl ho náš dirigent z Národního divadla Sergej Poluektov. Atmosféru představení dolaďoval místní pěvecký sbor, který zpíval krásně čistě," popisuje dojmy z představení Michal Štípa.
Louskáček slavil u publika veliký úspěch, nejvíce se však líbil dětem. "Reagovaly výborně, hodně se smály a tleskaly. Dětí tam bylo opravdu hodně, ale protože sedačky byly veliké a děti malé, vypadalo to nejdřív, že je hlediště poloprázdné. Když se rozsvítilo, ukázalo, že je zcela zaplněné," říká Nikola. "Nejen díky skvělému publiku, ale také protože mám balet Louskáček od Vàmose moc rád, tančilo se mi velmi dobře," dodává Michal.
Po návratu ze zájezdu pokračuje série Louskáčků v Praze, diváci se mohou těšit na silvestrovské představení, kdy si pro ně tanečníci každoročně nachystají překvapení. "Co jsem si připravil, je odvážné a možná to někoho překvapí. Co to bude, neprozradím. Připravili jsme si různé změny v choreografii a legrácky. Louskáček je dějový balet, který se nedá příliš změnit. Hlavní je, aby se představení líbilo divákům," zakončuje s úsměvem Michal.
Foto: Roman Sejkot