citát: "Balet je pro mě vším."

Červenec 2010

Exotické hostování baletu Národního divadla v Číně

6. července 2010 v 17:14 Postřehy
Balet Národního divadla podnikl ve dnech 5.-19. května významný zájezd do daleké Číny. Nejdříve soubor vystoupil ve čtyřech představeních v hlavním městě Pekingu a v přímořském městečku Yantai s rozmanitým programem složeným z více choreografií. Hostování pak vyvrcholilo v Šanghaji, kde se soubor s mírně pozměněným repertoárem představil na světové výstavě EXPO v rámci českého národního dne. V Číně tančilo celkem 28 členů souboru a v sólových rolích zazářili: Zuzana Susová, Nikola Márová, Adéla Pollertová, Edita Raurešová, Michal Štípa, Alexandre Katsapov, Richard Kročil, Karel Audy, Jiří Kodym, Viktor Konvalinka a další. Tanečníky doprovázel šéf baletu Petr Zuska a také další osoby, které tvoří umělecké a technické zázemí baletu.
Čína

Cesta do Číny proběhla bez komplikací, i když se tanečníci obávali, jestli odletí kvůli oblaku sopečného prachu, který zůstával nad částí Evropy, a mohl tak kdykoliv zastavit letecký provoz. Naštěstí k takové situaci nedošlo a baletní soubor s celým doprovodem v pořádku dorazil do Pekingu. Horor nastal, když naši tanečníci přijeli do hotelu Ziyu. "Neubytovali nás do hlavní budovy, jak jsme čekali, ale do jakýchsi přízemních apartmánů, kde probíhaly rekonstrukce, byl tam všude prach a silně cítit lak. Navíc nebylo uklizeno a lezli tam švábi. Potom, co jsme se do bungalovů odmítli nastěhovat, proběhlo dlouhé a složité vyjednávání, nakonec jsme dosáhli toho, že nás přestěhovali do jiné budovy, kde už bylo vše v pořádku," svěřila se po návratu Nikola Márová.
Hned druhý den tanečníci začali naplno zkoušet, protože měli již další den představení. Trénink se nekonal na sále, jak byli zvyklí, ale přímo v divadle, kde nebylo vůbec nic připraveného. "Na jevišti nebylo natažené lino a byl tam nepořádek, kulisy, židle a další věci. Museli jsme místním inspicientům dlouho vysvětlovat, než pochopili, co vlastně potřebujeme, ale vše dopadlo k našemu prospěchu," vypráví Richard Kročil. "Také chyběly na scéně baletní tyče, které jsou pro nás nezbytné, místo nich nám kluci z techniky přinesli bedny, které byly na kolečkách," pokračuje Karel Audy, "nebo nám spustili tahové tyče, které byly zavěšené na několika lanech a technici je po stranách drželi, aby byly pevné a my se na nich mohli rozcvičovat. V Yantai jsme už zkoušeli také v baletní školičce. Neměli jsme se ale kde převléknout, umývárny a sály vypadaly velmi staře a nepříliš čistě. Zajímavé bylo, že děti, které tam studovaly, byly velice upravené, zdravé a moc milé." Vřelost místních dětí náš soubor moc potěšila. "Čekaly na nás před vchodem do konzervatoře, když jsme přicházeli, udělaly špalír, zdravily nás a vítaly. Byly hrozně rády, že přijeli Evropané a profesionální tanečníci. Když jsme pak zkoušeli, seděly podél sálu a hltaly nás pohledy, hlavně se jim líbily holky, jak tančily na špičkách. Pak za námi chodily pro podpisy, za které nám dávaly bonbóny a když se s námi druhý den loučily, bylo to hrozně smutné a dojímavé," vzpomíná Richard.
Čína

Než se baletní soubor nadál, čekalo ho první slavnostní představení 8. května v Pekingu, na které se kromě obyčejných diváků přišli podívat zástupci čínské vlády. Večer se skládal z mozaiky děl, kterou tvořila suita z baletu Louskáček v choreografii Youri Vàmose, duety Empty Title, Dejà vu a Lyrická od Petra Zusky a výpravná Sinfonietta Jiřího Kyliána. Vystoupení se konalo v divadle Mei Lanfang Grand Theater, které mělo příjemně velkou scénu. Hlediště bylo široké, ale mělké, řady byly umístěné těsně za sebou, proto působilo stísněně. "Sympatické bylo, že sedadla byla laděná do červena stejně jako v našem pražském Národním divadle. V sále byla vánoční výzdoba, tak to vypadalo, že nám ji přepravili tématicky k Louskáčkovi, anebo je možné, že ji tam měli od Vánoc," říká s úsměvem Nikola.
Čína

Premiéra dopadla výtečně, přestože její průběh nebyl zcela ideální. "Na jevišti byla pro nás nepříjemná velmi tvrdá podlaha, hlavně pro kluky, kteří měli v některých choreografiích hodně skoků. Po představení je pak bolely holeně nebo záda. Velmi dramatické bylo, že se kolegovi Mirkovi Urbanovi stal během Sinfonietty úraz, takže nemohl druhý den představení tančit. Naštěstí se to Mário Bakuš doučil během jedné zkoušky, vše zvládl skvěle a nikdo nic nepoznal," vypráví Nikola. Další dvě představení v Yantai proběhla bez problémů a dokonce už mohl tančit i Miroslav Urban. Velkou zásluhu na tom měl fyzioterapeut Národního divadla, který celý zájezd doprovázel: "Když si Mirek v Pekingu natáhl záda, řešil jsem to nejdřív nápravou a také jsem mu zadal cvičení, která poctivě dělal, proto se to brzy zlepšilo," podotýká Jiří Čumpelík.
I přes nabitý program stihli tanečníci poznat čínskou kulturu a nejvýznamnější památky v Pekingu i Yantai. Měli možnost navštívit místní fenomény jako Velkou čínskou zeď, Zakázané město nebo Letní palác. V Yantai sice tolik zajímavých míst k vidění nebylo, ale to neznamená, že si odtamtud nepřivezli zajímavé zážitky. "Byla jsem tam se Sašou (Katsapovem, pozn. aut.) na speciální masáži chodidel, která nejenže byla výborně provedená, ale především měla překvapivé zakončení. Masérky nám nohy až po kolena přikryly ručníky, potravinovou fólii, pak je polily nějakou hořlavou látkou a zapálily zapalovačem. Bylo to velmi příjemné, krásně nám to prohřálo holeně a kolena," rozpovídala se Nikola. "Masáž jsme doporučili ostatním a druhý den na ni šel celý soubor." Michal Štípa vypráví dál: "V Yantai se mi líbilo, protože jsme bydleli kousek od moře, mohli jsme se na pláži slunit, někteří odvážlivci se dokonce koupali, i když voda byla velmi studená. Pláž byla ale hlavně místem svateb, konalo se jich tam hrozně moc a každá nevěsta s ženichem se tam také fotila."
Čína

Nejvýznamnějším místem hostování baletu Národního divadla byla Šanghaj, kde vystoupil v Expo centru v rámci českého národního dne. Moderní kulturní centrum mělo kapacitu pro 2500 diváků a jeviště bylo tak obrovské (široké 28 metrů"), že muselo být zmenšeno šálami, aby se tanečníci během představení neuběhali. Balet zde vystoupil s mírně pozměněným programem. Louskáčka nahradila choreografie 1. symfonie D-dur, kterou Petr Zuska vytvořil na hudbu Bohuslava Martinů speciálně pro tuto příležitost, na Expu měla tedy světovou premiéru, nervozita tanečníků byla proti předešlým představením proto podstatně větší. "Nepříjemné bylo, že jsme měli jen jednu jevištní zkoušku, protože jsme zvyklí novou věc zkoušet v divadle déle, ale naštěstí to dopadlo dobře. Přišel za námi Petr Zuska a chválil nás, my jsme byli zase rádi, že se to líbilo divákům," zmínila se Nikola. "Publikum bylo zvláštní, oproti našemu méně spontánní, ale na závěr se roztleskalo. Nejvíce je dostala Sinfonietta, tohle dílo má velkou sílu, je to krásná hudba a kolegové to předvedli perfektně. Do hlediště se na nás přišly podívat také osobnosti českého showbyznysu, jako třeba Táňa Kuchařová, Marek Eben a Jiří Bartoška," doplňuje Karel Audy.
Čína

Tanečníci v Šanghaji strávili celkem čtyři dny a díky tomu měli čas si prohlédnout světovou výstavu EXPO. "Expozice byla obrovitánská, každá země tam měla svůj pavilon, u každého byly neuvěřitelné fronty, naštěstí jsme měli V.I.P. karty, takže jsme mohli rovnou dovnitř. Abychom stihli výstavu projít, na to by byl potřeba alespoň týden. Nejlépe jsem si prohlédl český pavilon, protože byl jen 15 minut vzdálený od kulturního centra. Hlavně mi přišlo zajímavé, jak vypadaly budovy zvenku, každá byla specifická, podle toho, čím se který stát vyznačuje," rozhovořil se Michal. "Nikdy jsem na podobné výstavě nebyl, přirovnal bych ji k takové olympiádě v designu, každý stát chtěl předvést to nejlepší ze své kultury, přitáhnout návštěvníky svou jedinečností. Nejkrásnější byly budovy večer, když byly nasvícené. Šli jsme například kolem Malajsie, Kualalumpur nebo Austrálie. Moc se mi líbil český pavilon, kde byla i restaurace s naší typickou kuchyní. Dal jsem si tam gulášovou polívku a pivo, která byla sice pětkrát dražší než u nás, ale moc mi chutnala," pokračuje Karel.
Čína

Celé hostovaní v Šanghaji bylo výborně zorganizované, proto byli tanečníci po předešlých útrapách mile překvapeni. Bydleli tam v pěti hvězdičkovém hotelu Westin Bund Centrum, který si nemohli vynachválit. "Byl to nejluxusnější hotel, jaký jsem kdy zažil, pokoje byly úžasné s nádhernými koupelnami, kde byla obrovská okna, takže jsem i z vany měl skvělý výhled na město," popisuje Michal, "Měli jsme k dispozici tělocvičny, saunu, vířivku a bazén."
"Bylo tam komfortní úplně všechno, například ve vstupní hale bylo jezírko s posezením, byl tam diamantový salónek a na střechu hotelu zdobila koruna, která v noci svítila. Každý pokoj byl perfektně vybaven, potěšily nás především zdravotní matrace a polštáře s paměťovou pěnou značky Heavenly, což bylo příjemné pro naše záda, zvláště po velmi tvrdých postelích v předešlých hotelech. Ocenili jsme také kontinentální snídaně, protože to byla po výhradně asijské stravě, kterou jsme jedli předešlé týdny, příjemná změna. Výběr byl velmi rozmanitý, každý si přišel na své, jídlo a pití všeho druhu i fresh juice a také dobrá káva, kterou je v Číně těžké najít, protože jsou specialisté na čaj," pochvaloval si Richard.
Čína

Tanečníci však na jídlo vyrazili také do města, někdo do McDonalda, KFC nebo italské pizzerie, někdo zase vyhledával místní speciality. "Chodili jsme na jídlo do nákupních center nebo na místní trhy, kde měli různé pochutiny. Narazili jsme tam na stánek, kde měli hady, hvězdice, mořské koníky nebo škorpióny, tak jsem neodolal a nechal si jednoho opražit. Čekal jsem něco horšího, ale chutnalo to jako chipsy," dodává Karel Audy. "Prodávali tam také kraby, byli napíchaní živí vždy po třech na špejlích, tak jsem si řekl, že je zkusím ochutnat a osmažení byli dobrou pochoutkou," přisvědčuje Michal.
Čína

Náročný a pestrý zájezd zakončil dlouhý let ze Šanghaje domů, který trval s přestupem v Amsterodamu přes čtrnáct hodin. Tanečníci byli sice z cesty vyčerpaní, byli však rádi, že jsou doma. Přivezli si z Číny nejen plno suvenýrů, ale především zážitků, které jim už nikdo nevezme.

www.tanecniaktuality.cz

Fotografie - archiv tanečníků:

1) Plakát k první sérii představení
2) Členové souboru M. Mantellato a J. Clayton v obležení čínských dětí
3) Divadlo v Pekingu
4) N. Márová, A. Katsapov a Velká čínská zeď
5) Tanečníci s modelkou Táňou Kuchařovou
6) Výlet v Šanghaji - M. Bakuš, M. Drastíková, J. Dolník, R Kročil
7) Restaurace v českém pavilonu
8) Na šanghajském trhu

Othellova vášeň pohltí Národní divadlo

6. července 2010 v 16:43 | lt |  Balet
Nový balet Youriho Vàmose Othello bude mít světovou premiéru 1. a 2. dubna 2010 v historické budově Národního divadla v Praze. Autorem strohé, surrealistické scény a nevšedních kostýmů je Pet Halekej. S Vàmosem spolupracoval již v minulosti, například na baletech Spartakus nebo Andersenův svět v Deutsche Oper am Rhein.
Othello

Zajímavé je, že německý choreograf maďarského původu si vybral jako hudební doprovod dílo českého skladatele Leoše Janáčka. "Hudba k baletu je složená z různých Janáčkových skladeb, z nichž mi právě symfonická suita Taras Bulba dala ten rozhodující impulz," řekl inscenátor. "Janáčkova hudba je plná neustále se měnících citů přecházejících z extrému do extrému. V této skladbě je láska k synovi a ženě, tvrdost i něha, extrém a bohatost citů, které jsem pro Shakespearův text hledal a u Janáčka jsem je našel."
Othello

Světoznámý tvůrce Youri Vàmos, označovaný jako "nejlepší choreografický vypravěč současnosti", uvedl na českých jevištích již populární převzaté inscenace jako Louskáček - Vánoční příběh, Romeo a Julie, Spící krasavice - Poslední dcera cara a Coppélie z Montmartru. Balet Othello, který vytvořil speciálně pro tanečníky Národního divadla, je inspirovaný známou Shakespearovskou tragédií. Drama žárlivosti je o mouřenínském generálovi Othellovi, kterého nenávidí ctižádostivý důstojník Jago, protože se mu nedostalo povýšení. Místo něj se náměstkem stává přítel Othella Cassio. Othello připlouvá na ostrov Kypr jako vůdce výpravy proti Turkům a setkává se tam se svojí láskou Desdemonou, oba se však stávají obětí Jagovy intriky. Ten nastraží na Desdemonu léčku, aby vzbudil u Othella žárlivost. Tragedie vrcholí uškrcením nevinné oběti Desdemony žárlivým manželem.
Baletní drama Youriho Vámose vychází z dramaturgického základu příběhu, ale pro jeho interpretaci jsou důležité především emoce, pocity a chování jednotlivých postav. Stejně jako Shakespeare ukazuje, že nedorozumění, vztahovačnost, zaslepenost, nedůvěra a podezíravost dokáží zničit ušlechtilost i lásku a dovedou člověka až k vraždě. "Shakespearova dramata jsou dokonalá, ale já dělám balet. Právě tam, kde řeč dál nemůže, nastupuje tanec jako ideální vyjadřovací prostředek. Některé scény, které jsou u mluvených monologů velmi krátké, jsou u mě dlouhé a opačně, některé dokonce vynechávám," vysvětluje inscenátor. Saša Katsapov, který představuje Roderiga, dodává: "To, co se odehrává na jevišti, je Shakespearův symbolismus. Nejde tady vyloženě o vykreslení postav a intrik od začátku do konce, jako je tomu v literárním díle. V tomto baletu jde především o zobrazení charakterů, například Cassio je dobrák, Jago je zákeřný zloduch, Othello je žárlivec a chlapák."
Othello

Balet Othello uvede Národní divadlo ve své historii již po několikáté. Poprvé byl nastudován v roce 1959 Jiřím Němečkem, hudbu a libreto napsal Jan Hanuš. Ve složitém dramatu skládajícího se ze čtyř jednání a sedmi obrazů se v hlavích rolích představili Viktor Malcev, Olga Skálová, Miroslav Kůra a Růžena Mazalová. Zajímavým zpracováním othellovského tématu na jevišti Národního divadla byla Maurova pavana od José Limona (na hudbu H. Purcella), která byla součástí komponovaného představení Amerikána a měla premiéru v roce 1995. V choreografii tančili Luboš Hajn, Helena Jandová, Jaroslav Slavický, Nelly Danko a další.
Othello

V novém zpracování ztvární hlavní roli Othella Richard Kročil, Michal Štípa a Jiří Kodym, jeho proradného nepřítele Jaga Viktor Konvalinka a Karel Audy. Nešťastného Roderiga zatančí Alexandre Katsapov a Petr Strnad. V roli milující a něžné Desdemony se představí Zuzana Susová, Klára Kutilová a Nikola Márová. "Desdemona je zajímavá a dramatická role. Touží po vášni, po lásce se vším všudy. Přestože je dobrá a čistá, díky nedopatření a lsti Jaga přijde o život," vypráví primabalerína Zuzana Susová. Jejím partnerem v tomto baletu je Richard Kročil. Milostný pár spolu tvoří poprvé: "Jsem rád, že konečně ze Zuzkou tančím. Myslím si, že v charakterních rolích máme společné cítění. Pohyby nám společně plynou a máme stejný taneční prožitek. V duetech se skvěle doplňujeme, zvláště poslední scénu, kdy Zuzku škrtím, si skvěle užíváme. Jsem moc rád, že si tak rozumíme a že nám to spolu takhle vychází."
Othello

Baletní drama Othello studuje soubor Národního divadla již od ledna. Kromě Youriho Vàmose zkouší s tanečníky také jeho asistenti Joyce Cuoco, Alexej Afanassiev a Veronika Iblová, kteří jsou stejně důslední jako choreograf. Youri Vàmos býval předním prvním sólistou, proto tanečníkům předvádí jednotlivé variace a prvky, jak je od nich technicky a výrazově požaduje. Tanečníci popisují spolupráci s ním jako velmi přínosnou. "Je to jiný druh práce, než jaký známe, s takovou metodou jsem se ještě nesetkala," popisuje Zuzana Susová, "Jako choreograf má přesnou představu o svém baletu, jak choreografickou, tak hereckou, s jakým pocitem bychom měli na jeviště jít. Myslím, že je správné, že je náročný a že výsledný efekt bude vidět." Richard Kročil pokračuje: "Je to moje první spolupráce s Yourim. Nejdříve jsem se musel do jeho stylu dostat. Choreografii s námi stavěl tak, že nás naformoval do určitých póz, aby viděl výsledný obrazec. Potom jsme se snažili vložit variace do hudby, aby nám to sedělo. Čím déle se zkoušelo, tím to bylo lepší. Zatím se Youri tváří, že je nadšený, tak doufám, že splňujeme jeho očekávání." Viktor Konvalinka doplňuje: "Pro nás tanečníky je nezvyklé, že choreograf požaduje, abychom hráli hlavně na diváka, když máme duet, abychom se nedívali na sebe, ale jen na publikum, chce tak na diváka přenést co nejvíce emocí. Ale pro mě by bylo přirozenější dívat se na toho, s kým hraji."
Othello
Othello

Přípravy inscenace nyní vrcholí a každý den probíhají zkoušky na jevišti, kdy se den po dni střídají dvě obsazení. Od minulého týdne se zkouší s orchestrem a od čtvrtka s kostýmy a s celou jevištní výpravou. Zkoušky na scéně divadla se od těch na sále velmi liší. "Na jevišti je jiný, kompaktnější prostor. Jsme omezení kulisami a světly, proto je to méně pohodlné," vystihuje Saša Katsapov, "Také kostýmy to někdy ovlivňují. V Othellovi tančíme v kabátech, které jsou těžké a dlouhé, takže se v nich špatně točí a různě se na ně šlape." Do premiéry zbývá jen doladit detaily kostýmů a scény, aby bylo vše dokonalé.
Othello

Ve čtvrtek a v pátek předvede baletní soubor své umění v Shakespearovském tanečním dramatu. Premiéru s napětím očekávají nejen diváci, ale i tanečníci. "Na tuto premiéru se opravdu těším. Líbí se mi celkové pojetí Othella, krásná hudba, kostýmy a výprava," svěřil se Richard, "Cítím, že do své role dávám něco ze sebe. Premiéru budu tančit s tím, že si to užiju."

                                                                                         Foto: Hana Smejkalová, Pavel Hejný
                                                                                         www.tanecniaktuality.cz

První sólisté baletu Národního divadla jako taneční hvězdy v Rusku

6. července 2010 v 15:26 Balet
První sólisté baletu Národního divadla Nikola Márová a Michal Štípa s úspěchem hostovali v ruském Jekatěrinburgu, kde vystoupili 21. února na Gala koncertu baletních umělců v Divadle opery a baletu. Michal Štípa se zde také představil 19. února v hlavní roli Alberta v baletu Giselle po boku ruské primabaleríny Aliji Muratové, na jejíž počest se obě představení konala.
Naši tanečníci odletěli do Jekatěrinburgu necelý týden před představením, aby bylo dost času všechno nazkoušet. "V pondělí jsme přijeli a hned v úterý jsem začal zkoušet Giselle. Partnerka Alija je výborná tanečnice, za jeden den jsme projeli bez problémů celý balet. Ve středu jsme měli další sólovou zkoušku a večer pak se sborem. Ve čtvrtek se konala generálka na jevišti s kostýmy a orchestrem a další den již představení," popisoval Michal Štípa.
giselle

Během celého týdne probíhaly také zkoušky na gala představení Nikoly s Michalem. O tréninkovém režimu v ruském souboru, který je jiný, než na jaký jsou u nás tanečníci zvyklí, vyprávěla Nikola: "Tréninky probíhaly každé dopoledne od deseti do jedenácti ve dvou sálech, zvlášť muži a ženy. Od čtvrt na dvanáct následovala asi hodinová repertoárová zkouška sólistů. Pak jsme s Michalem trénovali na gala a odpoledne jsme odpočívali. Večer se opět zkoušelo od šesti do půl osmé nebo i déle. Tamějším tanečníkům vyhovuje, že mají zkoušky takto rozdělené, ale my jsme zvyklí, že jsme na sále celý den v kuse a jsme s tím tak spokojení." Jediné, co kazilo příjemnou a pohodovou atmosféru zkoušek, byl všudypřítomný cigaretový kouř: "V divadle se kouřilo skoro všude, i na chodbách vedle sálů, do kterých vedly jenom lítací dveře, takže jsme si na sále připadali jako v kuřárně, což bylo nepříjemné," doplnila Nikola.
Spící krasavice

Slavnostní představení Giselle se konalo v pátek 19. února a hlediště bylo zcela vyprodané. Pojetí Giselle v Jekatěrinburgu je zcela klasické, našim tanečníkům se líbila především překrásná a výpravná scéna, ale z představení měli i další zážitky. "Místní publikum bylo skvělé, potěšilo mě. Když jsem jako Albert vstoupil na scénu, diváci mě vítali velkým potleskem, je to totiž jejich zvyk takhle vzdávat hold sólistům. Také orchestr byl úžasný, nejenže dobře hrál, ale pro nás bylo důležité, že se dirigent řídil podle tanečníků. Bedlivě sledoval, jak tančí, a podle toho určoval tempo a začátky určitých pasáží," řekl náš první sólista.
Labutí

Po vydařeném představení pozvala primabalerína Alija Muratova s manželem naše tanečníky do restaurace na večeři. Nikolu a Michala čekalo překvapení, nešli totiž do typicky ruského podniku, ale do restaurace U Švejka, kde vařili české speciality a točili naše pivo. Nebylo by to Rusko, kdyby jim hostitelé nenabízeli vodku, kterou jim stále dolévali a dolévali. "Jídlo bylo moc dobré a také jsme si s hostiteli upřímně popovídali o rozdílech mezi postavením tanečníků v Rusku a v Česku. Svěřili se nám, že dostávají důchod již ve 34 letech a mají plat 60 tisíc rublů. Alija s manželem byli v šoku, když zjistili, že půjdeme do důchodu v 64 letech. Na druhou stranu je mrzí, že mají pouze klasický repertoár a nedělají neoklasiku, natož modernu. Cítí to jako handicap, protože umí tančit jen klasické balety. Trochu nám proto závidí, že máme u nás v divadle tak široký repertoár a tančíme taková díla, jako je například Carmen od Matse Eka," rozpovídala se naše primabalerína.
Moulin Rouge

Velké nedělní gala dopadlo skvěle, navzdory tomu, že vše neprobíhalo podle plánu. "Podlaha nebyla vyhovující, byly v ní nerovnosti. Není to dobrý pocit dopadnout po skoku na hrbol. Také orchestr byl usazen hodně nízko a v divadle nebyla příliš dobrá akustika, takže jsme tiché pasáže při tanci skoro neslyšeli, ale přesto naše výstupy dopadly výborně," svěřila se Nikola. Naši tanečníci se představili ruskému publiku se dvěma klasickými tituly - svatebním duetem z třetího jednání Spící krasavice a bílého adagia z druhého jednání Labutího jezera, oboje v Petipově choreografii. Zatančili také dvě moderní choreografie: Empty Title od Petra Zusky a moderní duet na hudbu z filmu Moulin Rouge. Přestože je ruské publikum zvyklé především na klasické balety, sklidili Nikola Márová a Michal Štípa se všemi choreografiemi obrovský aplaus. Na gala vystoupili také tamější sólisté většinou s klasickými kusy, jako je pas de deux z Korzára, Dona Quijota, La Sylphide nebo sólo Umírající labutě.
Empty title

Tanečníci ocenili perfektní organizaci a vstřícné chování organizátorů, jaké ještě nezažili. "Snesli by nám modré z nebe, opravdu krásně se o nás starali. Český konzul nám nabízel, že nás vezme na výlety, ale na to jsme neměli čas. Hotel, kde jsme bydleli, byl luxusní a navíc blízko divadla. V budově divadla byly zkušební sály a bufet s tradičními ruskými jídly, jako boršč, pirožky nebo kulebjaka s různými náplněmi," pochvalovali si Michal a Nikola. Také servis v divadle byl na výborné úrovni. Před představením čekala na naše tanečníky u šatny garderobiérka a maskérka, aby je oblékly, nalíčily a učesaly. První sólisté, kteří nejsou z Česka na takový přístup zvyklí, byli takovou péčí mile překvapeni. Jak si tanečníků v Rusku váží, potvrzuje také obrovský mediální zájem, který naše první sólisty během hostování provázel. "Všude po městě byly billboardy s našimi fotkami. Několik televizních stanic o nás točilo reportáže a redaktoři s námi dělali také rozhovory do novin. Bylo to neuvěřitelné," uzavřela své vyprávění Nikola.

                                                                              Lenka Trubačová
                                                                              www.tanecniaktuality.cz
                                                                              Foto: soukromý archiv